Itálii se asi podařilo setřást další krizi, aniž by se musela potýkat s nedostatky ve svém hospodářství. Třetí největší ekonomika eurozóny bude mít zřejmě největší užitek ze záchranného plánu Evropské unie. Možnost emise společných dluhopisů, která je jeho součástí, spolu s měnovými stimuly Evropské centrální banky, které tlačí domů výnosy státních dluhopisů, poskytují silně zadlužené Itálii čas k tomu, aby zastavila šíření koronaviru na svém území a chopila se toho, co bude dělat se skomírajícím hospodářským růstem. Napsala o tom agentura Bloomberg.
Italská ekonomická expanze je pořád slabá a odrazila během tohoto století občasné krize, které italským politikům mohly posloužit jako odrazový můstek k řešení tohoto problému. Jestli bude takto pokračovat i nadále, mohla by tím zkoušet trpělivost svých evropských partnerů.
Itálie by podle návrhu Evropské komise získala granty za 81,8 miliardy EUR:
“Toto vše obsahuje určitý morální hazard. Neobviňuji šetrné státy z toho, že chtějí být opatrné,” tvrdí ekonomka Rosamaria Bitetti působící na univerzitě LUISS Guido Carli v Římě. “Je možné nabýt dojmu, že nastává určitá ´romanizace” unijní fiskální politiky,” uvedla. Znamená to podle ní, že Itálie a jiné slabší státy eurozóny riskují, že promarní čas i peníze a odloží složitá rozhodnutí o krocích, které by napomohly jejich hospodářskému růstu.
Přesně o tomto riziku se minulý týden zmínil italský premiér Giuseppe Conte, když uvedl, že pomoc od EU bude zkouškou „nejenom síly a důvěryhodnosti vlády, ale také celého italského systému.“
Trhy s vidinou blížících se peněz svůj tlak na Itálii zmírnily. Desetileté výnosy se minulý týden dostaly na dvouměsíční minima a rozdíl mezi nimi a jejich italskými ekvivalenty se zmenšil.
Ani globální finanční krize, ani dluhové krize v Evropě a s ní spojené finanční poryvy, ani následné flirtování s deflací, nic z toho nedokázalo přesvědčit italskou politickou elitu k tomu, aby nastoupila takovou léčbu, jejímž výsledkem by byl ekonomický zázrak podobný tomu, který země zažila poprvé po druhé světové válce.
Pokud se nové příležitosti nechopí, bude se dál odvíjet příběh, který obklopuje celé italské členství v eurozóně. Řím totiž na rozdíl od Německa nevyužil klidných let na počátku tohoto století k tomu, aby vyztužil svoji ekonomiku prorůstovými opatřeními. Nad vodou ji drží opakované podpůrné kroky ECB.
Ne že by ze zahraničí nezaznívalo, co dělat. Jak Evropská komise, tak OECD pravidelně zveřejňují soupisy kroků na zlepšení veřejné správy, výběru daní, investic a vzdělávání.
Ochota věnovat se těmto problémům ale na domácí půdě nemá dlouhého trvání. Komplikací jsou roztříštěný politický systém i složité legislativní procesy. Náklady na podpůrná opatření, která by dorovnala zadrhávající se ekonomiku, by v současnosti vytlačila dluh nad úroveň 155 % hrubého domácího produktu.
Itálii se zatím podařilo vyvarovat se osudu zemí jako Řecko, které byly během dluhové krize nuceny přijmout záchranné balíky – a spolu s nimi také tvrdé podmínky této pomoci. Jestli to tak bude i nadále, ale může záležet na tom, do udělá právě nyní.
“Pokud příští populistická vláda využije záchranné peníze z EU na politické dárky, budou mít šetrné státy eurozóny za to, že jejich strachu z morálního hazardu bylo učiněno zadost,” uvedl ekonom pojišťovny v Mnichově Patrick Krizan. “V příští krizi už asi další pomoc neposkytnou.”
Ekonomika Itálie se podle základního scénáře tamní centrální banky letos propadne o 9,2 %:
Hrubý domácí produkt se sice zotaví, v roce 2022 bude však stále pod úrovní z roku 2017:
Zdroj: Bloomberg