Co COVID-19 způsobí v bankovnictví?

Krize COVID-19 neodhalila banky jako problém, ale pro změnu jako součást řešení. Prozatím se ukazují jako odolné, především v důsledku přísnějších kapitálových a likviditních požadavků, jež na ně byly vzneseny po globální finanční krizi let 2007-09. Mnohé vlády dnes bank využívají k nalévání peněz do domácností a firem zasažených hospodářskými důsledky pandemie.

Vlády navíc bankám přiznaly dočasné moratorium na zavádění přísnějších regulatorních a dohledových standardů, aby omezily případné procyklické působení opatření zavedených v posledních dvou desetiletích a předešly zadrhnutí úvěrů. Banky tak teď mají příležitost zvrátit reputační škody, jež utržily za finanční krize.

Venku z maléru ale nejsou, zčásti proto, že krize prudce nafoukne objem nesplácených půjček. Jak navíc poukazuje nedávná zpráva, na jejímž vzniku jsem se autorsky podílel, pandemie ještě zesílí dřívější tlaky na ziskovost bank – zejména nízké úrokové sazby a digitální otřesy.

Digitalizace bude nyní rychle postupovat, protože banky i zákazníci zjistili, že dokážou na dálku bezpečně a efektivně pracovat a podnikat. Činnostmi přetížené sítě poboček mnoha bank, zejména v Evropě, vlivem výsledného vzestupu investic do informačních technologií zastarají dřív, než očekávaly. To si vynutí hlubokou restrukturalizaci sektoru.

Utrpí středně velké banky, protože pro ně bude těžké dosahovat v novém prostředí potřebné nákladové efektivity a investic do IT. Ačkoliv by vystresovaným bankám mohla nabídnout východisko konsolidace, v několika jurisdikcích patrně vyvstanou politické překážky bránící přeshraničním fúzím, neboť vlády se k národním bankovním soustavám začnou chovat více ochranářsky. Například v Evropě, kde bují bankovní nacionalismus (s výjimkou Spojeného království), je pravděpodobnější domácí konsolidace.

Kromě toho mohou banky čelit oživené konkurenci stínových bank a digitálních nováčků, kteří nahlodávali tradiční obchodní model bank už před pandemií. Firmy v oblasti finančních technologií či „fintech“ už ve Spojených státech významně zasáhly do hypoték a osobních půjček. Na rozvíjejících se trzích zase některým segmentům trhu, třeba platebním systémům, začaly dominovat velké digitální platformy neboli „bigtech“ jako Alipay v Číně.

Rychlý digitální posun vyplývající z opatření omezujících pohyb lidí v zápase s COVID-19 naznačuje, že tempo změny v bankovním sektoru může všechny překvapit. Tato akcelerace pak může uspíšit přijímání různých podob digitálních měn, mimo jiné i centrálními bankami.

Dalším snižováním bariér pro vstup na trh s finančními službami i pro odchod z něj bude digitalizace zvyšovat konkurenční tlaky a krátkodobě omezovat ziskovost zavedených bank. Její dlouhodobý dopad je ale nejistější a bude záviset na struktuře trhu, která nakonec převáží.

Jedním možným výsledkem je stav, kdy přístup k roztříštěné klientele obývající různé finanční ekosystémy ovládá několik dominantních platforem – snad část současných digitálních gigantů plus některé transformované banky dneška. V takovém případě by zákazníci registrovali své poptávky na platformě a poskytovatelé finančních služeb by soupeřili o jejich splnění. Míra soupeření mezi platformami a úroveň služeb zákazníkům by závisela na nákladnosti přechodu z jednoho ekosystému do jiného: čím by byly vyšší, tím méně by se na trhu soupeřilo.

Regulátoři bank už se světu po pandemii přizpůsobili rozvolněním harmonogramu zavádění kapitálových požadavků. Digitální otřesy si navíc vyžádají, aby hledali rovnováhu mezi podporou konkurence a novátorství a nutností zajišťovat finanční stabilitu.

Za tím účelem musí regulátoři zajistit rovnou hrací plochu a koordinovat obezřetnou regulaci a konkurenční politiku s datovými politikami. Bude tudíž zapotřebí proplouvat spletitými kompromisy mezi stabilitou a integritou systému, efektivitou a konkurenční schopností a soukromím.

Pandemie a její dopady budou zkouškou odolnosti finanční soustavy a regulatorních reforem zavedených po krizi let 2007-09. První zpráva Bankovní iniciativy při IESE Business School loni dospěla k tomu, že tato opatření zlepšila zdravotní stav bankovnictví, ale že je stále třeba odvést další práci, zejména ohledně stínového bankovnictví.

Reakce na současnou krizi bude napínat meze intervencí centrálních bank – především v Evropě, kde může být udržitelnost suverénních dluhů ve střednědobém výhledu významnější záležitostí. Nadto bude krize testem bankovní unie eurozóny, která bez společného pojištění vkladů zůstává neúplná.

Sehrají-li banky při zmírňování současné hospodářské krize konstruktivní roli, mají šanci zlepšit si nalomenou veřejnou image. Jelikož ale COVID-19 uspíší digitalizaci a restrukturalizaci sektoru, jejich budoucnost se už brzy může stávat nejistější.

Xavier Vives, profesor ekonomie a finančnictví na IESE Business School, je spoluautorem (s Elenou Carlettiovou, Stijnem Claessensem a Antoniem Fatásem) zprávy The Bank Business Model in the Post-Covid-19 World (Obchodní model bank ve světě po Covid-19).

Copyright: Project Syndicate, 2020.
www.project-syndicate.org