O Světové obchodní organizaci (WTO) se dnes mluví převážně negativně. Mnozí ji považují za neefektivního dozorce souboru zastaralých pravidel, které neodpovídají problémům globální ekonomiky jedenadvacátého století. Členové WTO z většiny souhlasí, že pokud si má tato organizace zachovat svůj význam, je nutné ji reformovat.
Poslední měsíce přinesly ještě další problémy. Vprostřed neshod ohledně jmenování nových soudců do poroty loni v prosinci v podstatě přestal fungovat odvolací orgán WTO, který rozhoduje obchodní spory mezi členskými zeměmi. Letos v květnu pak generální ředitel Roberto Azevedo oznámil, že ke konci srpna, rok před koncem svého současného funkčního období, rezignuje.
Ať se Azevedovým nástupcem stane kdokoli, bude stát před ním velký úkol. WTO se od jejího založení v roce 1995 doposud nepodařilo završit jediné vyjednávací kolo globálních obchodních rozhovorů, takže promeškává příležitost poskytnout svým členům společné přínosy. Rozvojové kolo z Dauhá, zahájené v listopadu 2001, mělo být završeno do ledna 2005.
Kostlivec z Dauhá
Patnáct let nato členové WTO stále debatují, zda by dauháský proces měl pokračovat. Někteří se domnívají, že jej již předběhly jiné události, kdežto jiní se chtějí pustit do dalších vyjednávání.
WTO také dosud zajistila zoufale málo jiných významných dohod, až na Dohodu o usnadnění obchodu, která vešla v účinnost v únoru 2017, a rozhodnutí z roku 2015 odstranit všechny formy subvencí do zemědělského vývozu. Někteří její členové přitom spolupracují na řadě mnohem širších regionálních obchodních dohod, které řeší naléhavá témata, jako jsou digitální ekonomika, investice, konkurenční soupeření, životní prostředí a změna klimatu.
Rozvojové kolo z Dauhá, jehož zamýšleným účelem bylo modernizovat soubor pravidel WTO, postihuje velmi málo z těchto témat. Navíc lze některá ze stávajících pravidel organizace snadno obejít a narušit rovnováhu práv a povinností mezi členy. V průběhu současné krize COVID-19 například některé země zavedly spornou regulaci exportu lékařských potřeb a potravinářských výrobků, aby zmírnily nedostatky zboží.
Navzdory těmto výzvám však WTO není úplný „propadák“. Spíš doposud stavěla na úspěších svého předchůdce, Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), účinné od roku 1948. Multilaterální obchodní soustava založená na pravidlech, která se zrodila s GATT, během posledních sedmi desítek let snižováním průměrných celních sazeb a vytrvalým odstraňováním necelních bariér ohromně přispěla ke globálnímu hospodářskému růstu.
Díky tomu se ve většině zemí zlepšila životní úroveň. Nadto obchodní soustava založená na pravidlech přispěla k posílení základů míru a bezpečnosti, protože u obchodních partnerů je vyšší pravděpodobnost, že budou neshody řešit spíš jednáním než ozbrojeným konfliktem.
Organizace pro 21. století
Nicméně členové WTO si dnes uvědomují nutnost organizaci restartovat pro jedenadvacáté století. Vyspělé země jsou přesvědčené, že už příliš dlouho nesou břemeno liberalizace obchodu a že víc povinností by na sebe měly vzít rozvojové země, jsou-li v postavení, které jim to umožňuje. Nejméně vyspělé a nízkopříjmové rozvojové země zase říkají, že pravidla WTO brzdí jejich snahy o zajištění růstu a modernizace tamních ekonomik.
Během posledních dvou desetiletí se mezinárodní obchod stal strašákem, jemuž kritici dávají za vinu ekonomické strasti, s nimiž se některé země potýkají. Obchod ale není hrou s nulovým součtem: práva a povinnosti lze uvést do rovnováhy, jak od roku 1948 ukazuje vývoj globálních a regionálních pravidel obchodu. Otázka, před níž teď stojí WTO a její členové, spočívá tedy v tom, jak dosahovat pokroku a dospívat k vzájemně přínosným dohodám.
Na tomto úsilí by se měli podílet všichni členové, protože to je jediná cesta, jak organizace může získat zpět svou věrohodnost a plnit normotvornou funkci. Nová vyjednávání musí proto brát ohled na různé stupně hospodářského rozvoje členských zemí a usilovat – tak jako vždycky – o dosažení poctivých a spravedlivých dohod. Další stěžejní priority WTO zahrnují posílenou transparentnost v podobě včasných avíz obchodních opatření, jež země zavádějí, a účinný systém řešení sporů, který bude požívat důvěry všech členů.
Skomírající WTO neslouží zájmům žádné země. Efektivní mezinárodní obchodní systém založený na pravidlech je veřejným statkem a neúspěšná snaha jej oživit podemele úsilí vlád o vytažení globální ekonomiky z recese zapříčiněné pandemií COVID-19.
WTO přísluší nenahraditelná úloha při transformaci ekonomických vyhlídek zemí a životů lidí po celém světě. Současná krize sice vrhla ostré světlo na chátrající zdraví organizace, ale další úpadek není neodvratný. Ve světovém hospodářství ohroženém COVID-19 teď musíme aplikovat oživující protilátku – politickou vůli, odhodlání a flexibilitu členských zemí.
Autorka: Ngozi Okonjo-Iweala, bývalá výkonná ředitelka Světové banky a ministryně financí Nigérie, je předsedkyní správní rady vakcinační aliance Gavi a zvláštní vyslankyní Africké unie pro problematiku COVID-19. Je přední spolupracovnicí Brookings Institution a působí jako globální veřejný lídr na Kennedyho fakultě veřejné správy Harvardovy univerzity.
Copyright: Project Syndicate, 2020.
www.project-syndicate.org