Pro Čínu nebylo nikdy důležitější soustředit se na svůj technologický rozvoj než právě nyní. Snaha o posun od ekonomické aktivity náročné na pracovní sílu směrem k aktivitě s vyšší přidanou hodnotou vyžaduje inovace umožňující zvýšení produktivity. K tomu se přidávají konfrontace se Spojenými státy, které jsou také impulsem pro větší soběstačnost na technologickém poli. V neposlední řadě Covid-19 ukazuje, že technologie mohou v budoucnu hrát ještě větší roli než nyní. Tvrdí to ekonomka francouzské investiční banky Natixis Alicia Garcia Herrero, která se svými kolegy hodnotí, zda se Číně skutečně daří popsaným směrem kráčet.
Ekonomové poukazují na to, že výdaje na výzkum a vývoj v Číně již řadu let rostou a dobrým příkladem pokroku v této oblasti jsou podle nich polovodiče. Navíc roste vzdělanost a dostupnost lidí s kvalifikací potřebnou pro práci v technologických sektorech. Následující graf ukazuje růst výdajů na výzkum a vývoj v poměru k HDP v USA, eurozóně a Číně:
Projevuje se ale tento posun i v ekonomice? Ekonomové tvrdí, že pokud bychom soudili na základě vývoje přidané hodnoty, pak bude odpověď pravděpodobně kladná. Jestliže se ale podíváme na vývoj potenciálního produktu, vidíme jeho letitý pokles. Zde je ale otázka, zda by potenciální produkt neklesal stejně kvůli jiným faktorům a technologický rozvoj a inovace tento pokles naopak netlumí. Tedy že se projevují pozitivně i tady, ale jejich dopad je maskován jinými faktory, které na potenciál čínské ekonomiky působí negativně.
Natixis v této souvislosti poukazuje na vývoj jednotlivých faktorů, které táhnou čínský růst. Z následujícího grafu je zřejmé, že růst postupně ztrácí na tempu a důvodem je pokles investic mimo technologickou oblast, ale zejména pokles celkové produktivity faktorů. Ta naopak výrazně pomáhala v letech 2006 až 2010:
Na druhou stranu ekonomové tvrdí, že i přes počáteční prudký růst investic do informačních technologií dochází v Číně k poklesu celkových investic a nyní i investic do IT. Tyto investice navíc podle ekonomů táhly zejména státem vlastněné firmy a ne soukromý sektor. A co se týče budoucnosti, další pokrok může brzdit rostoucí zadlužení firemního sektoru i státu. Jinak řečeno, vysoké dluhy již nedovolí tak vysoké investice do IT, jako tomu bylo v minulosti.
Natixis zmiňuje rovněž zadlužení čínských domácností, které se může projevit na spotřebě domácností včetně jejich poptávky po technologických vymoženostech. A v neposlední řadě Natixis zmiňuje i možné problémy při alokaci zdrojů, které mohly vznikat kvůli tomu, kolik vládních peněz do rozvoje nových technologií v Číně v minulosti proudilo.
Jestliže má tedy Čína těžit z nových technologií a investic do výzkumu a vývoje, musí nyní docházet k tomu, že tyto technologie budou skutečně zvyšovat efektivitu. A to zejména v soukromém sektoru. Podle Natixisu by to vyžadovalo i přívětivější podnikatelské prostředí, a to jak pro domácí, tak pro zahraniční společnosti. Ekonomové banky uzavírají svou analýzu s tím, že zatím ještě nepřišel čas, kdy by Čína plně sklízela plody svých investic do technologií. Nebo tyto snahy nebyly dostatečné. A v každém případě je klíčové, aby byly inovace taženy trhem.
Zdroj: Natixis