Americká ekonomika dosáhla v roce 2019 takových úrovní zaměstnanosti, že další ekonomická expanze již prospívala mnoha segmentům trhu práce a ne jen jeho částem. Na stránkách VoxEU to tvrdí ekonom Antonio Fatás s tím, že tomuto stavu ale přišel brzy konec, a to kvůli recesi v březnu 2020. Podle Fatáse jde ale o běžný jev, kdy expanze ekonomiky skončí velmi rychle, a to brání dosažení dlouhodobě nízké a stabilní nezaměstnanosti.
Fatás píše, že v roce 2015 někteří považovali americký trh práce za napjatý – blízko plné zaměstnanosti. I přesto, že poměr zaměstnaných k celé populaci se držel pod hodnotami dosaženými v předchozích cyklech. Tvrdilo se, že jeho dalšímu růstu brání strukturální faktory, jako například stárnutí populace. Rozpočtová kancelář Kongresu CBO odhadovala, že přirozená míra nezaměstnanosti se nachází na 5,06 %, což bylo velmi blízko tehdejší skutečné nezaměstnanosti.
Jenže nezaměstnanost klesala i přes všechny podobné odhady dál a poměr zaměstnaných k celkové populaci rostl. Vše zastavila až pandemie, ale Fatás se ptá, co by se teoreticky stalo, kdyby nastala v roce 2015. To znamená, že by přišla v době, kdy panovaly příliš pesimistické odhady toho, jaké zaměstnanosti může být dosaženo bez rostoucí inflace. Výsledkem by podle ekonoma bylo to, že bychom dnes stále věřili oněm odhadům, protože bychom si neprošli obdobím, které je vyvrátilo. A Fatás se domnívá, že právě k tomu v americké ekonomice dlouhodobě běžně dochází.
„Americká ekonomika neprošla mnoha obdobími nízké a stabilní nezaměstnanosti,“ píše ekonom s tím, že když udeří recese, je to obvykle v době, kdy se nezaměstnanost stále snižuje. Tedy ne v situaci, kdy by šlo přesvědčivě tvrdit, že již bylo dosaženo přirozené míry nezaměstnanosti. Řečeno jinými slovy, dosažení nízkých úrovní nezaměstnanosti je v USA dobrým indikátorem blížící se recese, protože tu nenajdeme mnoho období, ve kterých by nezaměstnanost dosahovala delší dobu nízkých hodnot a recese se nedostavila. Což ale podle ekonoma v jiných zemích nutně neplatí.
Fatás následně poukazuje na příčinu recesí – mohou to být negativní šoky, jako např. rostoucí ceny ropy, nebo se v ekonomice mohou hromadit nerovnováhy. Třeba ve formě příliš velké úvěrové expanze. Na vysvětlení popsaného chování je ale podle ekonoma nutno přidat ještě jeden faktor, a to rychlost ekonomického oživení. Data totiž ukazují, že trh práce se zlepšuje zhruba stejnou rychlostí bez ohledu na hloubku recese a počáteční výši nezaměstnanosti. Nedochází tedy k tomu, že by po prudké recesi přišlo jeho rychlejší zotavení, a naopak.
Když tedy po roce 2009 nastalo jen pomalé oživení celé ekonomiky, pro trh práce to ve výsledku znamenalo, že měl dostatek času na své zotavení svou relativně konstantní rychlostí. Pokud naopak po recesích přicházela prudká oživení, která sebou nesla vytváření vnitřních nerovnováh a relativně rychlé ukončení expanze, trh práce neměl dost času na zotavení. Fatás k tomu dodává, že výše nezaměstnanosti dosažená na konci fáze expanze bývá považována za indikaci přirozené výše nezaměstnanosti. Jenže podle výše uvedeného a jeho analýz nezaměstnanost na konci expanze určuje prostě to, jak dlouho expanze trvala a jaká byla výchozí míra nezaměstnanosti na konci recese.
Z praktického hlediska to podle ekonoma znamená, že ekonomická politika by měla být zaměřená na eliminaci vnitřních nerovnováh, které se objevují během expanze a které nakonec zastaví. Mnohdy dříve, než dojde k plnému zotavení trhu práce. K tomu je pak možno zvyšovat rychlost tohoto zotavení tím, že se zvyšuje flexibilita trhu práce.
Zdroj: VoxEU