Ekonom Tim Taylor na stránkách The Conversable Economist rozebírá údajný příklon ekonomických analýz a studií k ideologii volného trhu, přesněji řečeno stížnosti na tento příklon. Podle nich jsou totiž výsledky ekonomických studií dopředu ovlivněny zmíněnou ideologií. Taylor k tomu nejdříve píše, že u podobných stížností nejde ani tak o kritiku zaujatosti ekonomů. „Jde o to, že kritizující by radši viděli posun směrem k ideologii jiné.“ Ekonom následně poukazuje na to, že tímto tématem se již v roce 1970 zabýval známý Robert M. Solow.
Solow v článku Science and Ideology in Economics poukazoval na diskusi o ekonomické vědě, která by byla prosta ideologických vlivů. „Mnozí lidí tvrdí, že žádná společenská věda nemůže bez takových vlivů existovat. A z toho rychle vyvozují, že možné je tudíž vše,“ uvádí ekonom. Podle něj je to ale podobné, jako kdybychom uvažovali následovně: Žádná operační místnost nemůže být úplně sterilní, a tudíž můžeme operovat i ve stoce.
Solow tvrdil, že v ekonomii je pravděpodobně více ideologie, než si mnozí uvědomují. Přímou propagandu je podle něj lehké identifikovat, ale existují jemnější způsoby, jak se ideologie do této vědy promítá. Solow přitom připomíná, že neexistuje důkaz, podle kterého by společenská věda skutečně nemohla být úplně prostá ideologií. A i kdyby tomu tak bylo, měli bychom usilovat o to, aby se takovému stavu co nejvíce přiblížila. Jak toho docílit?
Solow míní, že nejlepším nástrojem pro omezení vlivu ideologií v ekonomii jako vědě je „otevřená profesionální kritika“. Taylor pak vyzdvihuje následující slova s tím, že „uplynula polovina století, ale mají stále svou váhu.“ „Novodobí kritici ekonomie a dalších společenských věd jen zřídka provádí nějaký vlastní výzkum. Dá se nabýt dojmu, že jim vadí věda samotná... a jejich uvažování se může nést ve stylu: Pokud nás tahle společenská věda dostala tam, kde jsme, nemůžeme si uškodit tím, že se jí vzdáme. Ještě radikálnější myšlenka tvrdí, že se zkoumají věci, které již stejně víme.“
Podle Solowa mají kritici společenských věd a ekonomie problém zejména s tím, když jejich analýzy a výsledky studií neodpovídají tomu, co by oni sami „předepsali společnosti“. Taylor k tomu dodává, že většina ekonomů, které on zná, nevidí sebe sama jako zastánce nějaké ideologie. Používají teoretické modely a empirický výzkum a snaží se přinést „praktické znalosti“.
V jiném, ale tématicky souvisejícím příspěvku pak Taylor poukazuje na úvahu Rachel Glennerster z University of Chicago, která ale působila jako ekonomka v Mezinárodním měnovém fondu. Ta se zamýšlí nad rozdílem mezi akademickými ekonomy a ekonomy zabývajícími se politikou v praxi. Tedy třeba rozdílem mezi těmi, kteří působí v Chicagu a těmi z MMF.
Glennerster míní, že pro první skupinu je typická snaha o originalitu a dosažení odbornosti v určité oblasti. Akademičtí ekonomové jsou zvyklí pracovat spíše sami a hledat optimální řešení. A k tomu mají obvykle k dispozici dost času pro své analýzy a výzkum. Ekonomové z druhé skupiny naopak většinu pracují v rámci napjatějších časových horizontů, musí pracovat v týmech a jejich cílem není ani tak originalita jako správné a efektivní řešení. A namísto úzké specializace se musí vyznat v řadě oblastí.
Zdroj: The Conversable Economist