Ekonom Tim Taylor na stránkách The Conversable Economist poukazuje na úskalí, která může přinášet používání prostých matematických vzorců a identit jako ekonomických teorií. Naráží tím na to, že v určitých politických kruzích v USA je nyní „běžné slyšet, že americká ekonomika je menší kvůli obchodnímu deficitu.“ A tudíž, že „cla na snížení dovozu způsobí růst americké ekonomiky“. Jenže taková tvrzení jsou značně problematická právě proto, že jednoduché vzorce nejsou ještě ekonomickou teorií.
Taylor připomíná, že hrubý domácí produkt lze vnímat jako součet spotřeby domácností, investic, spotřeby vládní a čistých exportů. Tedy rozdíl mezi exporty X a dovozy M:
HDP = C + I + G + X – M.
HDP = spotřeba + investice + vládní nákupy + čistý export
„Tato rovnice není „teorií“ o fungování ekonomiky… Problém nastává, když někdo vezme tuto čistě účetní identitu a věří, že k dosažení svého cíle v ní může jen posouvat jednotlivá čísla,“ píše Taylor. Předpokládejme například, že čistý export klesá, což způsobí růst obchodního deficitu, ale nic jiného na pravé straně rovnice se nezmění. Pak identita implikuje, že HDP musí být nižší. To ale může otevírat chybný směr uvažování. Klíčový je zde totiž výraz: „Ale nic jiného na pravé straně se nemění.“
V praxi platí, že obchodní deficit se jen zřídka, pokud vůbec, mění bez doprovodné změny ve spotřebě, investicích nebo vládních výdajích. Začali jsme tedy statistickou definicí HDP, která bude vždy pravdivá, protože je to definice. A je pravda, že pokud dovoz klesne, bude se muset v definici HDP změnit něco jiného, aby byla zachována identita. Ale tvrzení, že ke změně dojde zcela ve formě větší domácí produkce, je už jen specifická teorie o tom, co se mění. Taylor pak ukazuje několik jiných reálných možností.
Pokud USA zavedou cla na dovážené zboží, dovoz do USA klesne. Ostatní země však zavedou cla na americké exporty, a pokud se tyto dva efekty přesně vyrovnají, obchodní deficit se nezmění. A to samé platí o HDP. K tomu dojde v americké ekonomice ke změně a přerozdělení, negativně jsou zasažena exportně orientovaná odvětví, zatímco americká produkce pro domácí trh roste.
Nebo řekněme, že USA uvalí cla na dovážené zboží, takže dovoz do USA klesá. To bude nutně znamenat, že zahraniční výrobci, kteří dříve prodávali na americkém trhu, vydělávají méně amerických dolarů. Na devizovém trhu proto klesá nabídka amerických dolarů a roste směnný kurz této měny. V důsledku toho dochází ke zdražení amerického exportu v globálních cenách a ten nakonec také klesá, podobně jako v předchozím příkladu.
Nebo řekněme, že USA uvalí cla na zboží, které je ve velkém využíváno jako vstupy do domácí výroby. Důvodem, proč jej americké firmy dovážejí, je to, že jsou buď levnější, nebo kvalitnější (nebo obojí), oproti stejnému produktu, kdyby se vyráběl doma. Všechny americké firmy, které byly závislé na dovážených vstupech (což mimochodem zahrnuje většinu velkých a úspěšných amerických nadnárodních společností), tak čelí růstu svých nákladů. V důsledku toho se mohou rozhodnout snížit úroveň svých investic.
Možností a kombinací je ještě více a všechny ukazují, že onen jednoduchý vzorec nelze jednoduše používat jako teorii a nástroj predikcí. Samotná definice HDP „neříká, zda změna cel ovlivní exporty, spotřebu nebo investice. Je to jen definice, ne teorie, jak bude ekonomika reagovat. Každý, kdo začne se statistickou definicí HDP a pak tvrdí, že nižší dovoz nutně povede k vyšší domácí produkci, jedná ukvapeně.“
Zdroj: The Conversable Economist