Dnes podíváme na to, co ve světové ekonomice v příštích dvou letech očekává . Tedy banka, jejíž experti akciový trh nyní za moc perspektivní nepovažují (viz předchozí úvahy). Zajímavý scénář popisují i její ekonomické předpovědi pro následující dva roky.
Jak ukazuje následující tabulka, světová ekonomika by podle BofA měla příští rok jen mírně zpomalit na 2,8 % tempo růstu z letošních 3 %. A v roce 2025 by měla být opět na 3 %. Z 6 % globální inflace by pak měl nastat pokles na 3,1 % v roce příštím a 2,5 % v roce 2025. Na této úrovni tedy v podstatě ideální scénář – pokles inflace bez výrazného zabrzdění globálního hospodářství. Co se děje pod tímto povrchem?
Zdroj: X
Na rozdíl od čeká BofA pro Spojené státy příští rok růst jen 1,4 % (V GS to jsou cca 2 %). A co je zajímavé – BofA čeká relativně utlumený růst i v roce 2025 (utlumený s předpokladem, že potenciál amerického hospodářství se pohybuje kolem 2 %). Evropa by tou dobou měla růst podobným tempem, ale zde je potenciál obvykle odhadován níže, než v USA. V Japonsku by růst měl dosahovat 1 % a to je relativně k odhadovaným potenciálům zdaleka nejvýše.
Docela zajímavý je i predikovaný vývoj inflace ve vyspělých zemích. V USA se podle BofA bude v roce 2025 stále pohybovat nad 2 % (2,3 %). Nemám k dispozici očekávanou trajektorii, která by byla v takovém případě klíčová. Pokud by totiž inflace mířila „přesvědčivě“ dál dolů, nemusela by být ona 2,3 % z hlediska normalizace monetární politiky velkým problémem. Pokud by ale inflace měla tendenci se na 2,3 % usazovat, mohl by platit úplný opak. Tj., monetární politika by mohla být výrazně méně přívětivější, než před současným vysokoinflačním obdobím.
Spojené státy byly ale v tomto dilematu byly hodně osamoceny: Evropa i Japonsko by měly být podle BofA se svou inflací v roce 2025 výrazně pod 2 %. A zde by tedy měla být znatelná tendence nejen k uvolňování monetární politiky, ale i k politice uvolněné (což není to samé). Japonsko by pak z posledních letech vybruslilo s (na jeho standardy) hodně dobrou kombinací růstu a inflace. Pokud by podobně uvažovalo více investorů, mohlo by to hrát i určitou roli v současném zájmu o japonský akciový trh.
Čína by podle BofA měla po letošním zrychlení opět ubírat na tempu růstu. A z historického hlediska dost atypicky by měla v následujících letech snižovat inflační tlaky v globální ekonomice (i když ne tak, jako letos). Připomenu zde v této souvislosti tezi, či spíše fakt, že současné čínské dezinflační (na některých rovinách přímo deflační) tlaky omezují inflaci v USA a dalších zemích, kam Čína ve velkém vyváží. Tj., kvůli cenovému a ekonomickému vývoji v Číně se na Západě nemuselo tolik utahovat. Je to mimochodem určitá obdoba vývoje po roce 2008. Postupné ochlazování čínského růstu totiž v té době snižovalo tlak na ceny komodit a ceny celkově a to dávalo centrálním bankám na Západě větší prostor pro kvantitativní i kvalitativní uvolnění.