Ke konci roku může být dobré odpoutat se trochu od dění v USA a podívat se na globální akciovou scénu. Pohled na valuace světových trhů ukazuje, že v podstatě pouze americké akcie jsou velmi výrazně utrženy od nějakých historických standardů (směrem nahoru). Zbytek světa je jim mnohem blíže, UK je dokonce znatelně pod nimi (viz včerejší článek). Dnes volně navážu pohledem na koncentraci akciových zisků na globálních trzích.
Pro jednotlivé trhy jsou v následujícím grafu vyznačeny zisky od prvního zvednutí sazeb v USA (březen 2022) a to u nejsilnější sedmičky a patnáctky firem, pak u indexu, mediánu a indexu bez technologií. Začínají Spojené státy, kde vidíme známý obrázek masivního posílení největších firem. A trhu zaostávajícím daleko za převážně technologickým čelem pelotonu.
Právě takový pohled by mohl vést k dojmu, že onen zbytek trhu by měl být valuačně atraktivní. Jak jsme ale viděli včera, i trh bez technologií se obchoduje na historicky dost vysokých násobcích. Roli tu pak hraje samozřejmě i vývoj zisků obchodovaných firem – posílení jednotlivých segmentů trhu je dáno jednak vývojem valuací a pak také vývojem ziskovosti (pro zajímavost na závěr ukážu, jak se tyto proměnné vyvíjely v USA konkrétně v posledních letech – viz níže).
Zdroj: X
Výlet do světa globálních trhů pokračuje pohledem na Evropu, Japonsko, Asii bez Japonska a celý svět (notně ovlivněný akciovou dominancí USA). Mimo USA je obrázek hodně jiný – rozdíly mezi trhem bez technologií a trhem celým jsou ve srovnání se Spojenými státy mnohem menší, to samé platí o trhu celém a skupinou nejsilnějších titulů.
Za povšimnutí stojí i celkové výjimečné výsledky Japonska, které má za sebou zejména poslední rok mimořádného zájmu investičního i mediálního. Nedá se přitom hovořit o tom, že by v této zemi a ekonomice došlo k nějaké skokové změně, spíš se nasčítalo několik faktorů. Mezi ně možná patří i investice Warrena Buffetta. Dodám přitom, že poměr cen k ziskům PE je v Japonsku stále pod mediánem posledních 20 let (viz onu včerejší úvahu).
Pomyslným protipólem Japonska je Asie (mimo tuto zemi). Rozhodující roli tu hraje Čína. Je docela zajímavé, že v této zemi a ekonomice se docela láme ekonomický chleba, ale mediální zájem médií typu CNBC, či Bloomberg o ní není ani zdaleka takový, jako před pár lety. Oním lámáním chleba pak zjednodušeně myslím, že se zdá být stále jasnější limit dosavadního čínského ekonomického modelu. A přesun k modelu novému (méně investic, více domácí spotřeby, více služeb…) není zatím úplně hladký. Což se projevuje i na snížené schopnosti v managementu ekonomického cyklu.
K Evropě by se toho dalo napsat hodně. V kostce jde o trh, u kterého se s přestávkami už hodně dlouho hovoří o tom, že by si mohl/měl vést lépe, než americký. Jednou z hlavních příčin by mohly být právě valuace (opět viz předchozí úvaha). Nicméně tato očekávání se zas a znovu nenaplňují, i když od onoho prvního zvednutí sazeb to je těsně. A bez technologií je na tom Evropa znatelně lépe, než USA. A také může být i v této souvislosti zajímavé sledovat současné ono v Japonsku. Tedy v zemi, jejíž akciový trh byl po hodně dlouhou dobu také považován spíše za neperspektivní. A jak jsem psal, k obratu nevedl nějaký výrazný zlom, ale spíše nasčítání více faktorů. Proti tomu zase stojí minimálně pro rok 2024 třeba názor (viz poslední Perly týdne).
Na závěr pak zmíněné rozdělení amerických akciových zisků na hlavní tahouny. Vyjma roku 2021 tu hrají první housle valuace, tedy poměry cen k ziskům. Letos hrály nahoru, loni dolů:
Zdroj: X