Tušíce vyostření situace u regulace nájemného, začali jsme se věnovat tomuto problému loni na jaře. Intuice byla správná. Nejdříve přišly žaloby u Evropského soudu ve Štrasburku, poté nedotažený zákon o deregulaci nájemného a nyní si přisadil Ústavní soud. Podle vyjádření Ústavního soudu, že majitelé domů se mohou domáhat po České republice uhrazení škody, která jim vzniká regulovaným nájemným. Otázkou zůstává stanovení výše škody.
Poměrně často se v souvislosti s regulací nájemného mluví o jakémsi ekonomickém nájemném, jež by mělo pokrývat náklady na údržbu bytu. Taková úvaha je ovšem zavádějící, neboť nezahrnuje náklady příležitosti. Byt můžeme chápat jako investici a její výnos srovnávat s jinými investičními možnostmi. Pokud budeme považovat investici do bytu za poměrně bezpečnou formu investice, můžeme její výnos srovnávat s výnosy dlouhodobých státních dluhopisů. Na rozdíl od dluhopisu jsou ale s bytem spojeny i náklady. Byt musíme průběžně opravovat či modernizovat. I přes údržbu je obvykle počítáno s vyřazením bytu z bytového fondu po určitém čase, s čímž souvisí odpisy. Pokud by investice do bytu měla být ekvivalentní investici do dluhopisů, musel by se její výnos rovnat výnosu referenčního dluhopisu navýšeného o uvedené náklady. Aktuálně by mělo nájemné dosahovat zhruba 5,5 procent ceny bytu. Výpočtu rovnováhy na trzích vlastnického i nájemného bydlení jsme se věnovali v naší analýze
Deregulace nájemného z března loňského roku.
Srovnáním regulovaného nájemného ve více než sedmdesáti městech s hypotetickým rovnovážným nájemným v těchto lokalitách lze dospět k odhadu, že majitelé bytů s regulovaným nájemným ročně tratí více než dvacet miliard korun. Tato situace ovšem netrvá pouze rok. V této domácí „multiarbitráži“ může český stát prohrát několikanásobně více než v arbitráži s Nomurou či jiných přích. Daňového poplatníka mohou přijít omyly ministrů a zákonodárců pěkně draho. Nejvíce biti na lenosti zabývat se regulovaným nájemným a řešení, k němuž otevírá cestu výklad Ústavního soudu, budou lidé bydlící ve vlastním domě, bytě či v nájmu za komerčních podmínek. Jich se spor v podstatě netýká, a přesto hrozí, že budou platit za neschopnost někoho jiného. Stejným kritickým metrem by měl být měřen i schválený zákon o deregulaci nájemného, neboť je také ušit horkou jehlou.