Ne náhodou se nyní hodně hovoří o růstu výnosů amerických vládních dluhopisů, o obavách těchto trhů z vývoje inflace a možná i vývoje vládních financí. Tématu se tu věnuju i já, dnes bych chtěl hlavně ukázat, jaké jsou vlastně historické zkušenosti. Jak se v minulosti vyvíjel vztah mezi dluhopisy a akciemi a co udělaly vysoké výnosy a akciovým trhem?
Následující graf ukazuje návratnost akciového trhu v různých obdobích rozdělených podle toho, jaké výše v té době dosahovaly výnosy desetiletých vládních dluhopisů. Celkově se zdá, že návratnost je většinou hodně slušná, co se akciím moc nelíbilo jsou výnosy mezi 7 – 8 %. A o něco méně to platí o výnosech mezi 4 – 5 %. Zbytek je poměrně oblíbený, ať už jsou výnosy mezi 0 – 2 %, nebo nad 8 %.
Zdroj: X
Zdálo by se tedy, že obrázek neukazuje nic, ale on vlastně ukazuje hodně: Vztah mezi konkrétní výší výnosů a návratností akciového trhu je velmi slabý. Což není tak překvapivé, pokud máme na paměti, že z hlediska fundamentu nerozhodují výnosy samotné. Ale to, proč rostou. Pokud rostou kvůli lepšímu ekonomickému výhledu může být výsledný efekt pro akcie pozitivní. I přesto, že vyšší výnosy samy o sobě hodnoty akcií snižují (roste požadovaná návratnost). Pokud zase výnosy klesají, nemusí to akciím pomáhat, pokud se výrazně zhoršuje hospodářský výhled a výhled na růst zisků.
Graf z tohoto pohledu ukazuje, že při různých úrovních výnosů byl v minulosti poměr výnosů k očekávanému růstu ekonomiku a zisků vlastně pro akcie pozitivní. Jen zrovna mezi 7 – 8 % to moc neplatilo. Takže stačí nyní „jen“ odhadnout proč rostou výnosy teď. Zmiňoval jsem, že podle by letos mohla ekonomika USA růst vysoko nad 5 % a výnosy kolem 4,5 % by z tohoto pohledu nebyly nijak přehnané. Konsenzus a třeba očekávaní nominální růst kolem 4,5+ %, výnosy by tedy byly nyní nastaveny právě na tuto úroveň. Což by se dalo považovat za, řekněme, neutrální prostředí.