Americká ekonomika by letos mohla růst mimořádně vysokým tempem dosahujícím na nominální úrovni 5,5 %. To jsou alespoň nové předpovědi , které jsem tu zmiňoval včera v rámci možných „dobrých“ důvodů pro růst výnosů vládních dluhopisů. Dnes se podíváme detailněji na ony predikce.
Důvodem pro očekávaný cca 5,5 % nominální růst daný 2,7 % růstem reálným je podle CB hlavně uvolnění finančních podmínek. Čímž se obratem zase dostáváme k tomu, jak moc v USA ovlivňuje celé ekonomické dění akciový trh. Jeho rally totiž významně přispívá k tomuto uvolňování FP. Nicméně CB počítá, nebo počítala s výnosy desetiletých obligací blíže 4 %. Onen silný růst by přitom neměl být nějakou známkou toho, co přinese AI. Protože pro příští rok už CB zase čeká „jen“ 2 % (s inflací na 2,5 %):
V Německu by měl být růst podpořen „mimořádně expanzivní fiskální politikou“, Čínu naopak brzdí utlum realitního trhu, převis dluhů a „posun ke státem vedené ekonomice“. K tomu u ní CB zmiňuje „technologické odtrhávání od Západu“, ale to mi na rozdíl od předchozích bodů není tak úplně jasné. V kontextu poznámky by to CB měla myslet tak, že Čína v této oblasti začíná zastávat. Ale to by bylo podle mne docela sporné vůči USA a hodně sporné vůči Evropě. Nedávno jsem si například pročítal jednu analýzu Natixisu, z které bylo mimo jiné zřejmé, jaká je mezera mezi Čínou a USA na straně jedné a Evropou na straně druhé v oblasti investic do technologií a R&D.
Již dlouhou řadu měsíců CB ke svým předpovědím dodává, že „centrální banky nebojují dostatečně s inflací a ta se tak bude dlouhodobě držet nad cílem“. Já tu v této souvislosti občas hovořím o měknutí inflačního cíle, ale to v souvislosti s vývojem v USA. I předpovědi CB pro Evropu ukazují, že letos by tu inflace měla dokonce klesnout pod 2 %, příští rok by se měla usadit na nich. V Japonsku by měla být na 1,5 %. V Číně by měly polevovat silné dezinflační a v některých částech ekonomiky deflační tlaky s inflací v příštím roce pod 1 %. Jen v USA je CB s predikcemi na 2,8 % a na 2,5 %.
Všimnout si můžeme i toho, že v předpovědích CB se Japonsko a zejména Švýcarsko posunuly zpět směrem k parciální ekonomické rovnováze z doby před rokem 2020. Tedy k prostředí, kde je standardem inflace méně, nebo i více pod 2 %, což pak ovlivňuje sazby a celkové ekonomické prostředí. V případě Švýcarska, kde se inflace pohybuje i výrazně pod 1 %, je nejčastěji zmiňován vliv silného měnového kurzu a velký podíl (levnějších) domácích zdrojů energie. K tomu bývá doplňováno, že určitý vliv může mít regulace zemědělských trhů a to, že země nešla ve své době cestou intenzivní monetárně fiskální stimulace tak, jako USA.
Mimochodem, inflace ve Švýcarsku se vlastně pohybuje na hodně podobných úrovních jako v Číně. V druhé zemi je to přitom obecně považováno za brzdu, v případě Švýcarska se spíše hovoří o opaku. Což by mohlo mimo jiné naznačovat, že nějaké velké zobecňování přínosů a negativ různých výší inflace nemusí být úplně namístě. Ale konec konců i u široce používaného inflačního cíle ve výši 2 % je dobře známo, že nebyl stanoven na základě nějakých jasně vyznívajících analýz.