S rozjezdem TPCA se i u nás dostávají do pozornosti systémy JIT, TQM a zejména vše ostatní zastřešující TPS - Toyota Production System. S krédem "all materials handling is a waste" mu dal základ pan Shigeo Shingo. V optimálním případě vytvořením kompletně nové produkční linky, častěji ovšem maximálně možným přetvořením systémů stávajících, dokázal zvýšit efektivitu a produktivitu v Toyotě na úroveň benchmarkingového ideálu zbytku automobilového světa a v některých případech (logistika, cycle time, ...) nejen jeho. Stojí přitom za upozornění, že vznikl právě v saturovaném odvětví plném nadbytečných kapacit, silné cenové i necenové (marketing, inovace) konkurence a mizerné návratnosti kapitálu (mimo jiné i odvětví, jehož vrtkavosti je Česká republika široce vystavena). Tento systém vnitřní kvality (vnější kvalita obecně referuje na stupeň uspokojení spotřebitele produktem, obě jsou ale významně propojené) tak postupně "povyšuje" z faktoru představujícího dlouhodobější konkurenční výhodu na faktor, který musí firma operující v globálnějším měřítku a pomýšlející na přežití jednoduše mít.
Klíčem pro ono zvýšení efektivity a produktivity byla identifikace sedmi vzájemně se překrývajících zdrojů plýtvání a následně jejich maximální eleminace. Jde o následující:
1. Defekty a zmetky - náklad s nimi spojený představuje plýtvání materiálem, časem a energií na jejich odstranění; to včetně někdy nenapravitelné škody ve vztahu k zákazníkům, pokud se zmetek dostane až k nim.
2. Nadměrná výroba - v odvětvích kapitálově intenzivních, kde optimální kapacita využití produkční linky významně promlouvá do průměrných nákladů, je pokušení udržení této kapacity velké. To se pak odráží v optimistických předpovědích poptávky (přání otcem myšlenky), hromadění zásob a s nimi spojených nákladech a někdy až nutnosti jejich likvidace.
3. Prodlevy, čekání - při vyloučení času nutného na testování a verifikaci kvality jsou prodlevy jasným zdrojem plýtvání. Špatná plynulost toku materiálu, odrážející celkový koncept produkce a kapacitní definice jeho částí, je jeho příčinou.
4. Doba přepravy materiálu a surovin - i zde koncept produkce a jeho rozvržení hrají hlavní úlohu; každá přeprava stojí čas a peníze.
5. Zpracování - zde se jedná převážně o velikost odpadu při zpracování materiálu a optimální dobu opracování/montáže.
6. Nadbytečné zásoby - zatímco velikost zásob je determinována i neprodukčními faktory (marketingové a prodejní akce, nákup za výhodné ceny), nadbytek zásob je často reflexí již uvedených faktorů. Nese s sebou jednak náklady přímé (manipulace, sklad), tak náklady nepřímé ve formě nákladu jejich financování.
7. Nadbytečný pohyb materiálu, strojů, výrobků, zaměstnanců
Při eliminaci uvedených zdrojů špatné produktivity se pan Shingo snažil je maximálně zviditelnit - to znamená, že se je snažil převést do dobře viditelných časových prodlev. Ty se následně projevují právě jako nadměrné zásoby, zaměstnanci, kteří nemají co na práci, apod. Procesní čas - čas od počátku do konce vytvoření produktu, je tak hlavním ukazatelem efektivity produkce. Jeho redukce se přímo odráží ve snižování nákladů tak, jak jsou eliminovány veškeré zdroje plýtvání. Následuje zvýšení marží, vyšší zisky a finanční flexibilita, možnost vyšších investic do inovací, které vedou ke zvýšení podílu na trhu, vyšším ziskům ...