Je vůbec možné, že při řešení nějakého problému jsou lidé zaslepeni svými politickými postoji, averzí k některým politikům, závistí nad lepší situací druhého, že nemohou ani vystoupit sami ze sebe, aby problém dokázali systémově posoudit? Ano, je to možné!
Je pro mě nepochopilné, jak si někdo může představovat, že dotaz redaktora vůči politikovi by byl klíčem k řešení. Bohužel, stává se, že někdy emoce, závist, izolují člověka mimo objektivní vnímání světa.
Jedině analýza příčin, související vztahy, stanovení priorit, stanovení váhového podílu každé příčiny na negativním stavu vede k postupným krokům řešení .
Převažující diskuze pouze o řešení poklesu polulace dokazují, že většina diskutujích si takový postup za celý život nevytvořila a o prioritách a jejich váhových podílech na negativním stavu ani nemluvě. Vždyť je to obecný postup řešení všeho v životě.
Důchodový systém musí být zbaven závislosti na počtu populace. Tu je zapotřebí totálně zrušit. Je těžko ovlivnitelná, politická rozhodnutí se projeví pozitivně nejdříve po 25 letech (katastrofální doba) a vůbec není jisté s jak vysokým efektem.
Jediným problémem je přechodová fáze od průběžného systému k individuálnímu pojištění každého občana. Bude těžká, bude finančně náročná, ale s konečným, definitivním řešením pro příští generace. Účet pojištěnce vzniká a zaniká s jeho narozením(pracovním poměrem) a úmrtím. Je závislý jen na samotném pojištěnci.
Jiné řešení bohužel neexistuje.
Závislost systému na populaci je zničující a přes všechny generace vždy střelným prachem. Diskuze o "absolutním, totálním" zajištění individuálního pojištění jsou oprávněné, ale ne typu totálního negativistického postoje, který zde je prezentován. Vyznívá to tak, nedělejme nic, vždy nás všichni a vždy okradou. A tak co ? Nezrušíme taky banky ? A co dalšího ? Že bychom se vrátili žít do pralesa ? Takové postoje není možné označit jinak než za impotentní.
Podobnou alternativou je svěření důchodového pojištění do rukou "státu".
Po třicet roků dávám "do správy" státu svoji část mzdy pro své důchodové zajištění. Bez jakékoliv smlouvy.
Za třicet roků ani nevím, kolik jsem si na důchod do správy státu odložil. Dodnes mi stát negarantuje naprosto nic. Chová se tak, jako by peníze byly státu a on zváží v politických kláních kolik bude uvolněno.
Za druhou prioritu (po zrušení průběžného systému) považuji zbavit občana ponižujícího postavení vůči státu v důchodovém pojištění. Negarantuje nic, prostředky důchodového pojištění přepočítává jako nějaký socialistický, komunistický rozpočtář.
Každý z nás za život dosáhne příjmů řádu několika milionů, z nich určité procento měsíčně posílá na důchodové pojištění. Nové pojištění by mělo být založeno smluvně s danou, nestátní pojišťovnou, na základě specielního zákona a dalších nejmodernějších systémových opatření pro zajištění jejich bezpečnosti. Zhodnocování těchto prostředků na individuálním účtu občana by sloužilo plně k vyměření důchodu pouze pro něj, bez jakékoliv solidarity s druhými. Tím odpadá závislot důchodového zajistění občana na vývoji populace a dokonce na pseudoproblému socialistických rozpočtářů - tzv. černých pasažérech. Solidárnost s druhými důchodci se musí odehrávat mimo důchodové pojištění, v rámci celého systému sociálního zajištění občana, kde by přispíval každý občan.
Mohla by také odpadnout nutnost prodlužování věku odchodu do důchodu. Každý občan si přes danou pojišťovnu zajišťuje své vlastní pojištění na stáří.
Věk odchodu do důchodu by měl být limitován pouze potřebou naplněním solidárního fondu.
Vznik problému "černých pasažerů" je jen dokladem omezené inteligence těch, kteří se cítí být povoláni reformovat důchodový systém a přitom jejich myšlenková omezenost jim brání v tom, že si do zadání řešení zahrnuli, že průběžný systém je neměnná charakteristika důchodového pojištění. Pak se nedivme, že vymyslí takou nesystémovou zrůdnost. Zda potomci pojištěnců přinesou do důchodového pojištění nějaké finanční prostředky je nepodstatné, důležité je odměnit schopnost zplodit potomky. Pak by stálo za to, pro pochopení zrůdnosti takového nesystémového myšlení spravedlivých spasitelů, požadovat, aby takto několikastupňovitě dotovaní rodičové byli finančně sankciování za to, že z prostředků státu vychovali vrahy, zločince nebo jiné nepřizpůsobivé občany a poškodili tím principy solidarity. K jakým absurditám takové myšlení vede je snad zřejmé.
Někdy jsem svoje postoje formuloval záměřně v extrémnější rovině, ale nemohu si pomoct, občan by se měl začít chovat tak, jak se k němu chová stát.
Vše přísně a nekompromisně rozpočítává, účtuje a sankcionuje.
Asi bych měl požádat stát, aby mě informoval, jak za 30 roků spravoval moje finanční zabezpečení na důchod.
Že funguje systém individuálního pojištění mi dokazuje moje vlastní individuální pojištění, kde na rozdíl od státu, který negarantuje nic, mi pojišťovna smluvně garantuje konkrétní částku, kterou mi bude od 60 roků věku ročně vyplácet. Je jen nevýhodou, že takové pojištění jsem nemohl uzavřít před 30 roky.
Myslím, že základem všeho řešení je schopnost nebrat za neměnné to, co někdo realizoval před desítkami roků a snažit se tento zastaralý systém za každou cenu aktualizovat.
"Dane", váš obsáhlý příspěvek má jednu drobnou vadu a tou je nepochopení principů PRŮBĚŽNÉHO systému financování penzí, invalidních a dalších příspěvků. Ty částky, které vám a potažmo zaměstnavateli stahují na pojištění, jsou ve skutečnosti daní a stát s těmito penězi jako s daní také zachází. Co z těchto peněz nevyplatí, tím zalátá díry ve státním rozpočtu. Nejdál v klamání jde asi ČSSD, presentací systému NDC, to je tzv. „zdánlivě definovaných příspěvků“. V praxi je to počítání jakýchsi virtuálních peněz, které jste si "jako" přispěvatel do systému vložil, ale které ve skutečnosti neexistují. Opakuji, důvodem je průběžné financování, tj. okamžitá spotřeba všech do systému vložených peněz. Vaše věta: "Navíc asi bych měl požádat stát, aby mě informoval, jak za 30 roků spravoval moje finanční zabezpečení na důchod" ilustruje vaše nepochopení stávajícího systému a nejen vaše. Stát vám může dát pouze jedinou odpověď a tou je, že vaše peníze byly spotřebovány ve stejném okamžiku, kdy jste je jako lžipojištění, ve skutečnosti daň, vložil do systému a byly použity v onom průměru na financování důchodů předcházející generace a dalších sociálních dávek. Z tohoto principu jsou jediným skutečným vkladem do průběžného systému jen a pouze dobře vychované děti, budoucí plátci "pojištění".
Ve Vašem sáhodlouhém teoretizování o tučném prasátku v důchodě jste zcela (předpokládám záměrně :-) minul fakty uváděné níže. K poznámce k mému příspěvku uvedu, že averzí vůči některým našim "politikům" trpím, ale proto, že svým předchozím jednáním si takový postoj zaslouží a rohodně jsem nikde neuvedl, že klíčem k řešení problémů vyplácení důchodu v budoucnosti je dotaz redaktora ... Jinak Vám přeji, až si půjdete pro svůj "garantovaný" důchod, aby Vám ho měl kdo vyplatit ...
PaulC
