Pohled na relativní náklad vytápění, jednu z hlavních výdajových položek domácností v našich zeměpisných šířkách, je zajímavý nejen pro ty, kteří se rozhodují do jaké technologie vytápění investovat, ale i pro ty, kteří se zabývají energetikou a s ní spojenými tématy (fluktuace spotřeby energie v rámci roku a meziročně, dlouhodobější vývoj spotřeby jednotlivých energií a jejich relativní význam v zemi, atd.).
Volba typu vytápění, pokud nějaká je, je primárně dána dostupností technologií a jejich celkovým nákladem, tj. velikostí investice do zařízení, jeho životností a jeho operačními náklady - tj. zejména náklady na palivo/energii samotnou (flexibilita, senzitivita na nastavení, pohodlnot užívání a ostatní jsou pak faktory druhotnými).
Podívejme se krátce na to, jaký obrázek o oněch operačních nákladech dávají kalkulace ERU. Za pozornost ovšem při posuzování celkového výdaje (nehledě na technologii) stojí i vstupní proměnné kalkulací - tj., zejména velikost vytápěného objemu a tepelné ztráty, proměnné.
Náklady na vytápění - nízkoenergetický rodinný dům o objemu 800 m3 s roční potřebou tepla 80 GJ (22 222 kWh), tepelné ztráty TZ = 15 W/m3.
Zdroj: ERU |
Nízkoenergetický byt o objemu 200 m3 s roční potřebou tepla 18 GJ (5 000 kWh), tepelné ztráty TZ = 13 W/m3):
Zdroj: ERU |
Náklady na vytápění bytové jednotky při roční spotřebě 50 GJ (Kč/rok):
Zdroj: ERU |
Závěr je jasný - přímotop je, zejména pro nezateplené domy, pro rodinu s průměrným příjmem finanční sebevraždou. Nejlepší je nejdříve řádně zateplit dům (poměr ceny řádného zateplení a uspořených nákladů indikuje jednu z nejvýhodnějších investic, která je v současné době na trhu reálných a finančních aktiv k dispozici) a topit dřevem (i když i jeho ceny již začínají odrážet jeho relativní nákladovou atraktivitu).
Jiří Soustružník