Již několikrát jsme se v našich článcích zmiňovali o rozdělení celkového rizika, kterému společnost a následně její akcionáři čelí na riziko systematické a na nesystematické. Z pohledu investora můžeme konstatovat, že pouze systematické riziko je to, za které se platí zvýšenou návratností investice - nesystematické může být oddiverzifikováno. Veličinou, která udává míru systematického rizika je beta – sensitivnost akcie na pohyb trhu (v kontextu CAPM modelu), čím více se blíží k nule, tím méně senzitivní je daná společnost, či odvětví na pohyb trhu a naopak.
První graf ukazuje zhruba třicet odvětví s nejmenší betou (data jsou ze Spojených států, absolutní velikost bety může proto být odlišná od jiných zemí, či regionů, relativní pořadí již méně).
Zdroj: Damodaran Online
Pořadí odvětví prezentované v grafu je víceméně intuitivní - nejméně riziková jsou odvětví s primárně málo fluktuující poptávkou a následně tržbami, zisky a cash flow. Nejmenší betu tak mají např. veřejné služby a odvětví spojená se zbožím denní spotřeby.
Značná intuitivnost platí i o druhém grafu, který ukazuje odvětví na opačném konci spektra - ty s nejvyšším systematickým (a pravděpodobně i celkovým) rizikem.
Zdroj: Damodaran Online
Graf indikuje nejvyšší rizikovost u v podstatě všech odvětví nové ekonomiky, což asi nikoho nepřekvapí.
Ačkoliv se betě dá mnoho vytknout (a v některých z následujících článků to taky uděláme) jistou vypovídací schopnost o rizikovosti společnosti, či odvětví má. To se dá demonstrovat např. na oblíbeném tématu o optimální velikosti zadlužení společnosti. Na úrovni nejjednodušších teorií tato na hodnotu společnosti nemá žádný vliv (M&M I pro ty, kteří se o toto zajímají více), hlubší teorie a praxe reflektují vliv operačního rizika (fluktuace poptávky, tržeb a zisků) na riziko finanční a tudíž na finanční páku. To jednoduše řečeno znamená, že čím méně rizikové je dané odvětví z operačního pohledu, tím více může společnost využívat daňový štít pocházející z odpočitatelnosti úrokových nákladů z daňového základu (tj. tím více se zadlužuje).
Na tomto místě znovu připomeňme, že teze o lacinějším dluhu z pohledu nákladu financování je mýtus - čím větší proporce tohoto financování na celkovém kapitálu, tím vetší je požadovaná míra návratnosti na jednotku vlastního jmění. Dluh může být výhodný pouze díky zmiňované odpočitatelnosti úroků.
Zpět k betě - následující graf ukazuje negativní závislost mezi betou a mírou zadlužení (poměr dluhu a vlastního jmění), potvrzující to, že čím více roste operační riziko, tím méně může (měla by) společnost využívat dluh k maximalizaci své hodnoty. V kontextu finančních teorií, čím větší operační riziko, tím dříve se při vzrůstajícím zadlužení objeví tzv. náklady bankrotu.
Zdroj: Damodaran Online, Patria Finance
Jiří Soustružník