Podle historických zdrojů zakončoval konzervativní římský státník Cato starší všechny své projevy zvoláním: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“). Tato fráze později zlidověla a je zhusta používána jako úporné, opakované naléhání na nějakou věc.
V květnu minulého roku jsme na tomto místě zasmušile komentovali nález Ústavního soudu ČR, který tzv. solární novelu zavádějící do českého právního řádu nový právní institut „odvodu z elektřiny ze slunečního záření“ shledal v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Ústavní soud v daném nálezu mimo jiné vyšel z toho, že odvod se má týkat elektřiny vyrobené ze slunečního záření v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013. Přisvědčil tedy závěru, že z hlediska investorů do fotovoltaických elektráren jde pouze o „dočasné ovlivnění míry zisku způsobené zvýšením nákladů o nově zavedenou povinnost odvodu a z toho plynoucí prodloužení doby návratnosti jejich investice“. Ústavní soud rovněž konstatoval, že „odvod elektřiny ze slunečního záření byl stanoven tak, aby byla nadále zaručena patnáctiletá návratnost vložených investic, která je garantována zákonem“.
Kritici solární novely prakticky od okamžiku jejího přijetí varovali, že stát se nově zavedeného institutu nevzdá, a že nepochybně dojde k prodloužení doby, po kterou bude trvat povinnost odvod platit. Mnozí naopak dovozovali, že takový pohled je příliš pesimistický a že stát k prodloužení či znovuzavedení solárního odvodu i na další roky nemůže přistoupit (mimo jiné i s ohledem na citované závěry nálezu Ústavní soudu).
Když teď na konci července byla do vlády (ano, do té úřednické vlády sestávající výhradně z odborníků) předkládána novela zákona o podporovaných zdrojích energie, bylo jejím obsahem především zastavení podpory elektřiny pro nově budované biomasové, bioplynové a fotovoltaické energetické zdroje a fixace výše tzv. poplatku na POZE. Důvody tohoto návrhu jsou uvedeny ve veřejně dostupné důvodové zprávě.
Po jednání vlády se však ukázalo, že součástí vládního návrhu novely se nakonec stalo i prodloužení aplikovatelosti solárního odvodu, a to ve výši 10% ze stanovené výkupní ceny, pro solární energetické zdroje uvedené do provozu v roce 2010 a v trvání od 1. ledna 2014 po dobu trvání práva na podporu elektřiny (sic!). Jaké jsou důvody tohoto kroku a nakolik (respektive zda vůbec) vláda posuzovala vliv (znovu)zavedení solárního odvodu na návratnost investic, jež je garantována zákonem, není z důvodové zprávy patrné. Ve stručné pasáži ve zvláštní části této důvodové zprávy se totiž jen lakonicky konstatuje: „Navrhuje se prodloužit odvod po dobu životnosti výroben elektřiny uvedených do provozu v roce 2010“.
O vládním návrhu novely zákona o podporovaných zdrojích energie bude Poslanecké sněmovna rozhodovat již v pátek 16. srpna 2013. Lze jen doporučit všem poslancům, aby si před finálním hlasováním důkladně přečetli citovaný nález Ústavního soudu a zodpovědně posoudili, zda předkládaný návrh je skutečně v souladu se závěry, kterými Ústavní soud svůj nález odůvodňoval, a zda nehrozí, že předmětná novela může být tentokrát Ústavní soudem shledána ústavně nekonformní, se všemi z toho vyplývajícímu negativními závěry.
S jistou nadsázkou si přitom dovolím tvrdit, že Říman Cato starší, který proslul svými konzervativními názory na řád věcí, by v rozpravě před třetím čtením mohl uvést kupříkladu následující hodnocení předloženého návrhu: „Ostatně soudím, že zavedení solárního odvodu bylo hanebným krokem, a jeho prodloužení musí být znemožněno“.