Komentář doplněn
Maloobchodní tržby se v březnu meziročně zvýšily o 10,5 procenta a potvrdily nebývalou kondici domácí poptávky. Dvouciferným tempem, které jsem viděli v únoru a březnu, rostly útraty v obchodech naposledy před 11 lety.
Březnové výsledky nepodpořily ani vyšší počet pracovních/obchodních dnů, ani Velikonoce. Březen měl o jeden pracovní den méně než stejný měsíc loňského roku. V maloobchodu sice hrají kalendářní variace menší roli než v průmyslové produkci či stavební výrobě, znaménko je ovšem stejné: menší počet pracovních dní, nižší výsledky. Velikonoce se letos slavily až v dubnu, stejně jako loni.
V obchodech šlo na dračku snad úplně vše. Ke zvýšení tržeb v reálných i nominálních číslech došlo ve všech sledovaných segmentech maloobchodního prodeje. Největší nával zákazníků hlásí prodejny elektroniky, elektrospotřebičů, nábytku a dalšího vybavení domácnosti (+22,2 procenta). V těsném závěsu zůstal prodej textilu a obuvi (+21,1 procenta).
Kde hledat příčiny „nákupní horečky“? Faktor číslo jedna: příjmy domácností, kde se promítá zrychlení růstu mezd a snížení nezaměstnanosti. Faktor číslo dvě: nízké úrokové sazby a levné dluhové financování spotřebních výdajů. Objem spotřebitelských půjček se v březnu meziročně zvýšil o více než 24 procent. Faktor číslo tři: pozitivní fiskální impuls čili štědrá sociální politika. Přestože ekonomika cválá tryskem vpřed a nezaměstnanost klesá, objem veškerých sociálních dávek byl letos v 1. čtvrtletí o 3,2 procenta vyšší než loni.Rozpočtová politika by přitom měla fungovat přesně opačně, zpomalovat poptávku, když ekonomika rychle roste a naopak.
Data z maloobchodních prodejen přináší další indikaci, že hrubý domácí produkt za 1. čtvrtletí bude překvapením, příjemným překvapením. Pokud chce centrální banka naplnit svá slova o dopředu-hledící měnové politice, je zvýšení úrokových sazeb na spadnutí. Na co jiného chce ČNB čekat? Není už zástup proinflačních faktorů dost široký?