Průmyslová výroba se v září meziročně zvýšila o 9,6 procenta. Jde o překvapivě vysoký údaj. Nicméně neskýtá důvod k optimismu. Stojí za ním totiž dva mimořádně faktory.
První z nich je kalendář. Letošní září mělo o tři pracovní dny více než stejný měsíc loňského roku.
Druhý důvod leží v rafinériích v Litvínově. Loňská odstávka položila velmi nízko laťku pro meziroční srovnání. Objem produkce v odvětví koksování a rafinérského zpracování ropy se meziročně zvýšil o 105 procent.
Pokud odhlédneme od této anomálie a zohledníme skutečnost, že letošní září mělo o 3 pracovní dny více než loni, zjistíme, že výsledek není tak pozitivní, jak se na první pohled zdá. Právě naopak. Na interpretaci současného vývoje české ekonomiky se nic nemění: na malou otevřenou ekonomiku v srdci Evropy doléhá recese v eurozóně i předchozí nepřiměřené posilování kurzu koruny. Objem zakázek se meziročně snížil o 2,7 procenta a výsledky průmyslové produkce v zemích eurozóny, stejně jako indikátory sledující výhled na nejbližší měsíce, neskýtají příjemný pohled.
Zátěží české ekonomiky je její zaměření na několik málo oborů, které mají v ekonomice vysokou váhu. Od roku 2000 koncentrace ekonomiky neustále stoupá. Prim hrají automobilový průmysl a výroby elektrických a optických přístrojů. Podíl těchto dvou odvětví na celkové průmyslové produkci se za posledních osm let zvýšil z 23 na 39 procent. Jejich podíl na HDP stoupl se zdvojnásobil a nyní dosahuje 14 procent. Produkce těchto odvětví je přitom silně závislá na hospodářském cyklu v eurozóně a střední a východní Evropě. To je nyní pro českou ekonomiku přítěží.
Za celý letošní rok očekáváme zvýšení průmyslové výroby o 4,1 procenta po růstu o 9,0 procent v loňském roce. V příštím roce bude objem průmyslové produkce stagnovat, v lepším případě.