Lidé v bohatších zemích jsou v průměru spokojenější, než lidé v zemích chudých; dokazuje to například níže uvedený graf. Používat tuto závislost jako důkaz toho, že naše honba za konzumem je racionální, by ale bylo tragickou chybou.
Zdroj: „Happy peasants and miserable millionaires“, Carol Graham, 2010
Souvislost mezi bohatstvím a spokojeností/štěstím by vlastně měla pro ekonomy být tématem číslo jedna; až potom přichází na řadu vše další – jak maximalizovat, minimalizovat, optimalizovat, zefektivňovat... Místo toho je ale na pokraji zájmu. Hlavním důvodem je možná to, že zaměření se na tuto oblast vyvolává velmi nepříjemné otázky, které, pokud se k nim postavíme fér, zpochybňují některá z našich nejcennějších tabu.
Například Carol Graham ve studii „Happy peasants and miserable millionaires“ uvádí, že v průměru platí, že naše spokojenost roste se stabilním manželstvím, dobrým zdravím a vysokým příjmem. Opak platí pro situaci, kdy jsme nezaměstnaní, rozvedení a čelíme ekonomické nestabilitě. Také věk a štěstí spolu souvisí – závislost má obvykle tvar U: do cca 40 let s rostoucím věkem spokojenost klesá a pak začíná růst, ale pouze, pokud se těšíme dobrému zdraví. To platí od UK až po Afgánistán.
Za významnou považuje autorka studie schopnost lidí se adaptovat – jak na prosperitu, tak na chudobu. Takže například lidé v Keni jsou stejně spokojeni se svou zdravotní péčí, jako Američané. Zločinnost dělá lidi nešťastnými, její vliv ale klesá, pokud je jí hodně. Svoboda a demokracie dělá lidi šťastnější, ale jejich vliv klesá, pokud je jejich úroveň nízká. Zatímco je tato schopnost adaptace obecně vysoká, nejhůře se adaptujeme na nejistotu – tedy ne na konkrétní podmínky, ale na to, že nevíme, jaké budou zítra. Suma sumárum – lidé mohou čelit velmi krutým podmínkám a mohou být šťastni. A naopak – můžeme si žít „jako vepři v žitě“ a přitom být v depresi.
Pokud se nad uvedeným zamyslíme, musíme si přiznat, že vazba mezi ekonomickou aktivitou/penězi a naší spokojeností je přinejlepším velmi volná. Ne že by na té aktivitě, vydělávání peněz a maximalizaci konzumu bylo něco apriori špatného, ale čekáme od toho něco, co nemůžeme dostat. Je to jinak; pronikavý vhled do vazby „peníze – štěstí/neštěstí“ poskytl například Bhagwan Shree Rajneesh; volně přeloženo:
„Nejsem proti penězům … je to prostředek. Pokud jste šťastni a máte peníze, budete ještě šťastnější. Pokud šťastni nejste a máte peníze, budete ještě nešťastnější. Co totiž s penězi uděláte – jen s nimi umocníte vzorec chování a přemýšlení, který již máte. Lidé ale od peněz čekají, že jim přinesou spokojenost“.