Kapitál teče tam, kde lze vydělat více. Proto je uvažování ve stylu „nižší sazby = slabší kurz (a naopak)“ hodně rozšířené a dává smysl. To samé uvažování jde ale proti jednoduché logice, podle které by měla oslabovat měna země s vyšší inflací. Tedy země se sazbami zvednutými právě kvůli inflaci. Včera jsme tu přemýšleli o tom, jaký dopad by mohla mít AI na dolar. Oba zmíněné mechanismy do takové úvahy musí nevyhnutelně promlouvat. Dnes se podíváme na ten druhý a krátce i na rýmy historie a to nejen ve vztahu k AI, ale i k tomu, co se v USA děje ve společnosti a politice.
Shrnutí včerejší úvahy: AI by měla snižovat inflační tlaky a zvedat ekonomickou aktivitu. Z hlediska sazeb jde o dva protichůdné faktory. Pokud by převážil vliv ekonomického růstu, sazby by rostly. Pokud by pak v USA rostly více než ve zbytku světa, v logice „vyšší sazby = posilování kurzu“ by tak dolar měl mít tendenci růst. Pokud by převážily dezinflační tlaky (v USA více než ve zbytku světa) platil by opak.
Tento mechanismus a vývoj můžeme vnímat jako krátkodobé přenastavení trhů. Dlouhodobě by měla dominovat logika „nižší inflace = silnější měna (a naopak)“. Takže dezinflační tlaky (silnější v USA než jinde) by snížily sazby, což by vedlo k počátečnímu přenastavení trhů zahrnujícímu oslabení dolaru. Pak by ale přišlo období, kdy by se srovnala očekávaná návratnost: Nižší inflace a tudíž nižší sazby v USA by se pojily s následným očekáváním potupného posilujícího dolaru. Tak, že by tato celková dolarová návratnost (sazby plus změny kurzu) byla stejná, jako návratnost měn s vyššími sazbami (a s očekávaným oslabením kurzu).
I v tomto dlouhodobějším pohledu by tedy hrálo roli to, zda by u sazeb převážil zmíněný dezinflační vliv, nebo ten růstový, který má tendenci sazby spíše zvedat. A i zde samozřejmě rozhoduje, jak se věci pohnou v USA relativně ke zbytku světa. A aby toho nebylo málo, nejsou tu jen dluhopisové trhy. Vezměme třeba následující scénář:
AI bude mít mohutné pozitivní přínosy a to zejména v USA. Sazby a výnosy dluhopisů půjdou dolů díky velkým dezinflačním tlakům, ale akciový trh bude (i nadále) výrazně posilovat. A v ekonomice se objeví řada investičních příležitostí. Ve zbytku světa se toto projeví také, ale méně. Krátkodobě i dlouhodobě díky těmto investičním příležitostem bude velký zájem o dolar a ten vůbec neprojde onou oslabovací periodou a bude trendově silný.
Pokud se čtenáři zdá, že je to příliš komplikované, tak bych připomněl třeba minulý rok. Na jeho počátku bylo často slyšet názor hlásající posilování dolaru dané jeho sníženou nabídkou na měnových trzích. Danou tím, že Američané budou kupovat méně zboží ze zahraničí. Nakonec se ale vývoj vydal opačným směrem, protože rozhodující byly úplně jiné faktory. Na měnových trzích se někdy objevují podobné dominantní pohledy, které ale reálný vývoj poté s radostí vyvrací. Výše uvedené mimo jiné ukazuje, že to vlastně není zase takové překvapení.
Ještě dodám, že kvůli společensko – politické situaci v USA by se dalo uvažovat i o tom, že jde o zemi mířící do dlouhodobějších hlubších tenzí. A podle toho bude vypadat i vývoj na dolaru. Jde samozřejmě o téma, o kterém by se dalo uvažovat hodně dlouze. V principu bych zmínil, že tato země už v minulosti čelila významným polaritám společnosti a politiky, třeba během tzv. mccarthismu. Nakonec se z těchto období dostala s, řekněme, odolnějším uspořádáním.
Jak se historie zrýmuje tentokrát těžko odhadovat. Zdá se mi, že značná část americké společnosti se nyní domnívá, že cesta dopředu je v jakési totální porážce a ponížení těch, kteří mají jiné názory a pohledy na fungování země. Jednoduchá cesta ven se z toho hledá těžko. Ale cesty jsou.