Pokud jedeme autem, je hodně ku pomoci, když víme přesně, jak rychle jdeme. Tachometr není záruka dobré jízdy, ale jeden z předpokladů. Ve vztahu k monetární politice se někdy dělá docela výrazná chyba, když je samotná výše sazeb považovaná za „tachometr“. Tedy za známku toho, jak moc je politika utažená, či naopak stimulující. To jako úvod k pokračování včerejší úvahy na téma pomyslného ideálního rámce monetární politiky.
Skutečné a neutrální sazby: Mohli bychom tvrdit, že rychlost jízdy by mohl dobrý řidič relativně dobře poznat i bez tachometru. Záleží ale na tom, co je to, „relativně dobře“. A i dobrý řidič by „relativně hodně“ tápal, kdyby sedl do jiného vozu, než na jaký je zvyklý. I v monetární politice bychom pak samozřejmě uvítali nějaký spolehlivý indikátor pomyslné rychlosti. Tedy indikátor toho, jak moc centrální banky ekonomiku brzdí, či naopak šlape na plyn. Jak jsem zmínil, často se za něj považuje to, jak jsou sazby nastaveny relativně k nějaké blízké, či vzdálenější minulosti. To může ještě tak nějak fungovat v relativně stabilním prostředí, ale jinak je to spíše zavádějící pohled.
Teoreticky je mnohem lepší dívat se na rozdíl mezi aktuálními sazbami a tzv. sazbami neutrálními. O nich se docela často hovoří a měly by ukazovat, při jaké výši sazeb nedochází ze strany centrální banky ani k brzdění, ani ke stimulaci. Takže pokud jsou neutrální sazby třeba na 3 % a sazby skutečné na 6 %, působí ty druhé jako silná brzda. Pokud by skutečné sazby byly u nuly, docházelo by k silné stimulaci. Jediná komplikace je v tom, že sazby neutrální jsou konceptem, jejich výše je jen odhadována. Třeba Fed v Richmondu je nyní vidí na reálné úrovni na 1,7 %. Kdyby byla inflace u 3 %, nominální by tedy byly u 3,7 %. Sazby pod touto úrovní by už tedy byly stimulační, nad ní brzdící.
Monetární politika a AI: Monetární politice by tedy například určitě pomohly přesnější odhady neutrálních sazeb. Čímž se můžeme přesunout k tomu, co na tomto poli může udělat umělá inteligence. V principu by sama mohla převzít monetární kormidlo, nebo by mohla pomáhat k jeho lepšímu vedení, když by stále zůstávalo v lidských rukou. V prvním případě by šlo o jednu z forem autopilota, o kterém jsem psal včera. V druhém by mohla třeba lépe odhadovat neutrální sazby, aktuální vývoj v ekonomice.
K čemu nakonec dojde si nedovolím odhadovat. Mírně bych nyní tíhnul k tomu, že to nebude žádná revoluce. Tedy že AI určitě plně nepřevezme monetární kormidlo. V oblastí lepších vstupů pro monetární rozhodování už to může být jiné. Ale pochybuji o tom, že přijde s nějakým novým převratným pohledem, přístupem. Spíše lepší a rychlejší výpočty, práce s daty… A zmínkou o alternativních rámcích se dostáváme k další kapitole.
Cílení NHDP: Včera jsem zmiňoval radikálnější pohledy na změny v monetární politice, zahrnující „žádnou politiku“. Přesněji řečeno „žádnou státní politiku“. Za ukázku mnohem umírněnějších, ale stále relativně revolučních návrhů, si můžeme vzít třeba cílení nominálního produktu. Jeho zastáncem je třeba ekonom David Beckworth a podle tohoto pohledu by cílení NHDP přinášelo stabilnější vývoj a nedocházelo by k takovému přestřelování v nastavení monetární politiky. A to i v případě nabídkových šoků.
Nabídkové šoky jsou přitom docela klíčovým tématem v posledních letech –z té negativní strany. A pokud se naplní vize spojené s umělou inteligencí, měly by být tématem i v dlouhé řadě let příštích. Tentokrát z té příjemnější strany. Obojí představuje pro monetární politiku jasné výzvy – po roce se 2019 se ukázalo, jak těžké je odhadovat hloubku a délku trvání negativního šoku. To samé vlastně platí i nyní. A veškeré diskuse o umělé inteligenci ukazují i na nejistotu ohledně šoků pozitivních. Pokud by centrální banka vývoj špatně odhadla, její politika bude samozřejmě příliš utažená, či uvolněná. Pomohlo by cílení NHDP? Pan Beckworth k tomu před cca rokem napsal jednu studii a na tu se zde podíváme někdy příště. Zde už jen krátkou poznámku:
Monetární absolutismus? K fiskální politice jsem psal, že ve srovnání s tou monetární je tím, jak jí v praxi využíváme, stále někde v době kamenné. Žijeme ale v době, kdy se někteří lidé snaží o to, aby se tam posunula i politika monetární. Těžko podle mne hovořit o tom, že by kdy existovala absolutní nezávislost centrálních bank na politicích. Ale některé současné tendence části politické scény v USA nepředstavují podle mne konstruktivní hledání lepších cest, ale pokusem o fiskálně - monetární paleolit. Nebo spíše absolutismus. Snad pokusem marným - nejdůležitější cena na globálních finančních trzích, tedy výnosy desetiletých vládních dluhopisů v USA, žádné na první pohled znatelné znepokojení nejeví.