Portfolio 60/40, tedy ze 60 % tvořené akciemi a ze 40 % dluhopisy, je jedním ze základních investičních konceptů. Jeho základní logika je jednoduchá. Smíchat rizikovější a méně rizikovější investice a to ideálně tak, aby na jednotku rizika stoupla očekávaná návratnost (nebo na jednotku očekávané návratnosti kleslo riziko). Já bych dnes nabídl pár poznámek, včetně dalšího vývoje. A toho, že zatímco akcie jsou nyní naceněny na revoluci, dluhopisy spíše na „byznys jako obvykle“.
JPMorgan v následujícím grafu ukazuje návratnost portfolia 60/40 a také obou jeho složek. I zběžný pohled celkem jasně ukazuje, že návratnosti akcií a dluhopisů nemají moc velkou tendenci se od roku 2018 rušit, spíše jdou stejným směrem. Nepřekvapivě pak volatilita akcií převyšuje tu dluhopisovou.
Zdroj: X
Období po roce 2019 nebylo ale moc typické. V podstatě se tu dá hovoří o dvou strukturálních a v budoucnu vzájemně propojených změnách, které jsou relevantní i pro další vývoj:
Nastal postupný rozjezd toho, co se dá nazvat AI tématem. To se projevilo zatím hlavně na akciovém trhu a to mohutně. Pokud by se vize spojené s AI začaly naplňovat, mělo by to ale mít nakonec dopad i na dluhopisové trhy. A to dokonce na dvou rovinách – na udržitelnosti dluhové trajektorie (tudíž možných rizikových prémiích na vládních dluhopisech). A na rovině inflačních tlaků. V tom základním scénáři bychom tak předpokládali, že vyšší ekonomický potenciál bude mít na vládní zadlužení pozitivní dopad a to samé by mělo platit na straně inflace. Znamená to tedy jistotu nějakého strukturálního poklesu sazeb a výnosů dluhopisů (růstu jejich cen)? Nebo alespoň jistotu jejich nezvyšování (jistou neklesajících cen)?
Odpověď je nepřekvapivě záporná. Plody AI nemusí být nakonec alespoň na rovině produktivity zase tak výživné. A i kdyby se USA vyhnuly růstu rizikových prémií a panovaly dezinflační tlaky vyvolané plody umělé inteligence, vyšší ekonomická aktivita může sama o sobě přinášet tlaky na růst sazeb a výnosů Výsledný efekt je tak nejistý. K tomu tu máme různé úvahy o tom, že AI může zvýšit potenciál, ale ani tak nebude mít kýžený dopad na vládní finance. Třeba proto, že bude zvyšovat hlavně zisky a ty jsou hůře zdanitelné (teze pana Rogoffa).
Připomeňme si, že po roce 2019 nastal strukturální posun k vyšším sazbám daný vyššími inflačními tlaky. Přesněji řečeno můžeme hovořit o tom, že se objevují další a další „přechodné“ tlaky, jejichž počet už ale dává dohromady docela souvislý řetězec. Předchozí bod týkající se AI se pak do značné míry týkají toho, zda tento starý nový normál přetrvá, nebo se vrátíme k nějaké verzi předchozímu normálu panujícímu do roku 2020.
Akcie jako hlavní složka portfolia 60/40 počítají s tím, že ano. V tom smyslu, že poměr růstu ekonomiky a zisků bude hodně přívětivý. Jsou na takový scénář naceněny, což znamená, že jsou naceněny na určitou technologicko–ekonomickou revoluci. Dluhopisy naopak na žádnou revoluci naceněny nejsou. Nebo ano, ale s tím, že jejím výsledky budou v celkovém vyjádření pro ně neutrální.