Aktualizováno (14:30): Řecké dluhopisy dnes dosáhly nového rekordu, když výnos na 10letých bondech země vystoupal nad 9,7 % (plus 91 bps) a spread vůči 10letým německým bundům se rozšířil k 670 bazickým bodům, když německé 10leté bundy mírně klesly k 3,04 %. Výnos dvouletých dluhopisů vzrostl dokonce výrazně nad 13 procent, když v pátek dosahoval pod 11 procent. Řecká CDS pak přesáhla 640 bazických bodů, euro v rámci dne ztratilo k dolaru až na 1,3291 USD/EUR, cca 0,7 procenta, při aktuální obchodní hladině zpět k 1,3330 USD/EUR. Zdroj z německé CDU uvedl, že kabinet kancléřky Merkelové pomoc Řecku schválí právě kvůli budoucnosti eura. Pro schválení pomoci se vyslovili němečtí zelení. Steinmeyer z německé SPD uvedl, že na pomoci Řecku by se měly podílet také věřitelské banky země a že na této ochotě závisí postoj strany ke schválení pomoci pro Řecko.
Náklady stoupají i u dalších slabších zemí eurozóny, z nichž první na snadě je Portugalsko. Přirážka proti německým dluhopisům dopoledne vzrostla na 2,05 % z páteční úrovně 1,93 bodu, cena pojištění ve formě CDS u pětiletých swapů vzrostla na rekordních 2,88 procenta. Rostly také úroky ze španělských dluhopisů, kde se přirážka k 10letému bondu dostala na 100 bps (1 %), nejvýše za dva měsíce. Ušetřena nezůstala ani Itálie, kde rozdíl úroků vůči německým obligacím stoupl na 0,99 %, maximum od loňského července.
V situaci pokračujícího napětí kolem řeckých událostí stojí za připomenutí slova profesora ekonomie univerzity v New Yorku a hlavního ekonoma High Frequency Economics Carla B. Weinberga prezentující, proč je současná debata kolem pomoci Řecku ze strany MMF, EU a ECB jen kapkou získávající trochu času v moři řeckých dluhových problémů.
“Během následujících pěti let bude muset Řecko sehnat 240 miliard eur. To je přibližně současný hrubý domácí produkt země. Z této částky 150 miliard připadá na splátky dluhopisů, které dojdou do splatnosti a 90 miliard eur jen na samotné úroky,” vypočítává Weinberg. “To ilustruje, proč je současná nabídka eurozóny jen pověstnou kapkou v moři skutečných řeckých finančních potřeb,” uvádí ekonom a vyvozuje, že takováto dluhová zátěž je jednoduše nezískatelná ze soukromých zdrojů a to za jakýchkoli výší úrokových sazeb. dodává, že jen úrokové náklady Řecka každý rok spolykají přes 10 % jeho HDP.
“Až Řecko spotřebuje evropskou záchrannou injekci – pravděpodobně někdy na počátku příštího roku – vláda bude ve stejně kritickém bodě, jako je nyní. Se slabým ratingem, ještě vyšším zadlužením a neakceptovatelným poměrem dluhu k výkonu stále ještě recesní ekonomiky bude neschopné získat zdroje na trzích za rozumných podmínek,” upozorňuje Weinberg.
Podle něj Řecko pro obnovení důvěry potřebuje učinit dvě věci. Tou první je zásadní náprava veřejných financí, tou druhou pak nevyhnutelná restrukturalizace dluhu. Úsporné plány musí být racionálnější spíše, než ambiciózní. Pokud budou implementovány v ohlášené podobě, povedou podle Weiberga k výraznému probloubení řecké recese, navíc budou v podobně krutém rozsahu potřebné v letech 2011 a 2012. Objem splátek dluhopisů, které dle současným podmínek mají přijít do roku 2015, musí nahradit retrukturalizační plán, který tyto splátky rozloží do období řádově následujících 30 let, přičemž nesmí dojít k nesplacení žádné z emisí. Pokud toto dokáže země dohodnout, podle Weinberga nebude další nouzové financování potřeba. Weinberg připomíná řešení latinskoamerických dluhů v 80. letech minulého století. Úvěry každé problémové země s aktuální splatností či přicházející v kátké době do splatnosti byly konsolidovány do jedné dlouhodobé obligace pro každého dlužníka s průměrnou dobou splatnosti 25 let. Podobné řešení navrhuje Weinberg pro Řecko. Dluhopisy se splatností od těď do roku 2019 by podle něj měly být konsolidovány do jednoho balíku a konvertovány do 25-letého bondu při úrokové sazbě kolem 4,5 procenta, což je průměr všech dosud Řeckem vydaných dluhopisů. Toto by dle Weinberga umožnilo snížit dluhovou zátěž země v příštích více jak 5 letech o 60 % či ve finančním vyjádření o 140 miliard eur. Získaný prostor v cash flow v následujících letech by pak poskytl politickému vedení země prostor pro nezbytné fiskální reformy ke stabilizaci veřejných financí země a obnovení důvěry trhů.
Weinberg si uvědomuje, že z restrukturalizace dluhu nemusí být nadšeni všichni investoři, kterým se podstatně změní očekávaná doba splatnosti. Věřitelé by ji však podle Weinberga měli přijmout. Riziko selhání u nových dluhopisů klesne proti součanosti na minimum a uvolní se trh s jejich sekundárními prodeji dalším investorům.
Podle Weinberga je restrukturalizace dluhu rozložením do mnohaleté splatnosti vhodným řešením také pro další případy zemí eurozóny, až “přijde jejich čas” a nezvládnou své roustoucí zadlužení financovat dalšími půjčkami na trhu. “Navíc, krátkodobá finanční pomoc Řecku v měřítku zemí jako Itálie či Španělsko jednoduše nebude možná,” uvádí Weinberg. Eurozóna by podle něj měla využít řecké krize k tomu, aby si podobný plán včas připravila pro další případy, které přijdou po Řecku. Jen tak podle ekonoma má šanci udržet dlouhodobou stabilitu eura a měnové unie.
(Zdroj: Bloomberg, WSJ, FT, AP)