Občas se říká, že firma není akcie a akcie není firma. Hovořil o tom kdysi například i Jeff Bezos, když vzpomínal, jak akcie jeho společnosti prudce klesaly, ale „všechny provozní a finanční ukazatele se zlepšovaly“. Vedle toho ale existují další důvody proč firma a akcie nejsou to samé. Jedním z nich je pomyslné cestování v čase. Dá se v této souvislosti také vlastně uvažovat i o tom, co je to vlastně firma.
Hodně znatelné cestování v čase probíhá na americkém akciovém trhu již nějakou dobu. V tom smyslu, že ceny akcií v řadě případů neodráží zdaleka jen to, jaké jsou výsledky firem nyní. Ale z velké části i odhadovaný potenciál plynoucí z nových technologií v čele s umělou inteligencí. Zářným příkladem toho je třeba . Přesněji řečeno mudrování nad tím, že jiné automobilky se obchodují s valuačními násobky, které jsou jen zlomkem valuačních násobků firmy pana Muska.
Tento jev je u Tesly samozřejmě dán tím, že jde o společnost, kde se do ceny akcie promítají obrovské vize spojené s autonomním řízením, robotaxíky, humanoidními roboty, AI a kdo ví s čím dalším ještě. V tomto smyslu tedy akcie Tesly nejsou ani zdaleka (jen) tím, jakou firmou je nyní. Tedy tím, co a kolik toho nyní produkuje. Dívat se na to ale dá i jinak - není jen tím, co produkuje nyní, ale je i potenciálem, který má. Takto rozšířená definice firmy by pak zase znamenala, že mezi akcii a společnost rovnítko dát můžeme. Musíme jen brát firmu jako to co je i to, co by mohlo být.
Tok, že akciový trh podobným způsobem cestuje v čase a odráží nejen současné dění, ale více či méně o očekávané dění v budoucnu, pak má obratem dopad i na ono dění současné. Na mikro i makroúrovni. Vezměme třeba společnost, jejíž akcie hodně těží z budoucího výhledu, z vizí a příběhů pojících se s tím, co všechno může dokázat. Nyní ale nic významného neprodukuje. Jednou z nutných podmínek pro naplnění oněch vizí je kapitál financující investice, výzkum a vývoj a samotné rozšiřování výroby. A jelikož je v ceně akcií a v poptávce po nich promítnut onen potenciál, firma může vydávat nové akcie, získávat tím zdroje na naplňování oněch vizí.
Na makroekonomické úrovni pak můžeme uvažovat směle o tom, jak trh ovlivňuje chování firem (investice) a domácností (jejich spotřebu). Tedy v zemích jako USA, kde akciový trh není v celkovém ekonomickém dění jen zaokrouhlovací chybou. Trh dokonce ovlivňuje i chování centrální banky. V tom lepším případě jako indikátor dalšího dění v ekonomice. V tom horším pak přímo – kdyby centrální banka nějak cílila ceny akcií. Toho se týkají všechny možné diskuse o Greenspanově (či jiné) opci.
Akciový trh je tak mohutná síla, která „tahá“ budoucnost do přítomnosti a může tak výrazně přispívat k sebenaplňujícím se proroctvím. Nyní toto tahání probíhá v extrémní formě, což dobře ukazuje prostý poměr cen akcií k ziskům. Následující graf ukazuje, že ceny jsou na historických maximech a valuace, tažené nahoru právě budoucností, nedaleko nich. Naposledy něco podobného probíhalo na konci devadesátých let, ale pak začal nabírat na významu zase gravitační síla přítomnosti:
