V dlouhém období nezáleží mnoho na tom, zda se země eurozóny a MMF dohodnou na poskytnutí Řeckem požadovaných 45 miliardách eur pomoci (30 miliard eur z eurozóny a 15 miliard eur od MMF). I pokud se to podaří, půjde jen o nalepení leukoplasti na krvácející ránu. Úvěry by jen pomohly Řecku získat čas předtím, než bude donuceno restrukturalizovat svůj dluh, což je slušné slovo pro částečný default.
Řecko s deficitem 14 % HDP je na tom tak zle, že ani při splnění nejoptimističtějších předpokladů ohledně snižování výdajů, dosaženého růstu, daňových příjmů, štědrosti dalších zemí v eurozóně a schopnosti MMF uvalit drakonické škrty v této zemi nebude schopno své závazky splnit.
Nicméně i úspěšná restrukturalizace by tuto zemi zanechala velmi oslabenou. Dohadování mezi institucemi, které se nyní budou angažovat ve vytváření politik Řecka, ale i ostatních zemí, bude pravděpodobně tak těžkopádné, že vyústí v něco mezi pomalou reakcí na ekonomický vývoj a přímou paralýzou. Výkonný ředitel MMF Dominique Strauss-Kahn bude chtít předvést finanční dovednosti, aby zvýšil své šance proti N. Sarkozymu v prezidentských volbách v roce 2012. Jean-Claude Juncker, prezident ministrů financí zemí eurozóny, má nyní argumenty pro fušování do národních rozpočtů. Evropský komisař pro ekonomické záležitosti Olli Rehn zase požaduje právo na analýzu rozpočtů podobající se auditu předtím, než budou předány zákonodárcům. Z uvedeného je možno získat představu o tom, že rychlé rozhodování není pro budoucnost Evropy typickým rysem a to v době, kdy se rychlost reakce trhů na nové zprávy zvyšuje.
Ještě důležitější je skutečnost, jak bude společnost v Řecku a několika dalších zemích čelit deflaci, kterou vyvolá omezení výdajů požadované ze strany MMF. Restrukturalizace dluhu znamená, že věřitelé Řecka a zejména evropské banky, které drží miliardy eur v jeho vládních dluhopisech, budou muset velkou část hodnoty tohoto dluhu odepsat. To je donutí snížit půjčky a následně dojde ke zmenšení růstu eurozóny, což platí i o zemích, jejichž rozpočty se mimo kontrolu nedostaly.
Navíc doposud nic neřeší fundamentální problém Řecka, kterým jsou vysoké pracovní náklady, nízká produktivita a tíživá regulace, s nimiž prostě v dnešním globalizovaném světě nelze dosáhnout konkurenceschopnosti. Nemělo by to velký význam, pokud by tomu tak nebylo i v dalších zemích eurozóny. Je nyní módou tvrdit, že země na jihu jsou hýřivé a zaostávají, zatímco na severu najdeme silné a výkonné ekonomiky. Částečně je to pravda, ale jen částečně. Sever je ve srovnání s jihem skutečně výkonnější. Ale i přes oživení ve Francii a Německu nikdo nečeká, že eurozóna poroste rychlostí, která by se blížila USA nebo Číně. Neschopnost reformovat svůj pracovní trh a sociální státy se nevyhnutelně stane brzdou růstu.
Pokud o tom pochybujete, podívejte se na novou studii Jamese Heckmana, profesora ekonomie na University of Chicago, a Base Jacobse, profesora na Erasmus School of Economics v Nizozemí. Tato studie s názvem „Policies To Create And Destroy Human Capital In Europe“ ukazuje, že „vysoké mezní zdanění a štědrý sociální systém omezují participaci pracovní síly a počet odpracovaných hodin a tím snižují využití lidského kapitálu“.
Bylo by těžké najít lepší popis situace ve většině evropských zemí. Zdá se tedy pravděpodobné, že Evropa bude ekonomicky zaostávat i dlouho poté, co bude řecký problém vyřešen; pokud se ovšem vytvoření nových vrstev byrokracie a zavedení deflačních politik dá nazvat řešením.
Nespokojenost spojená s tímto stavem bude násobena vývojem v dalších oblastech globální ekonomiky. Čína, která vždy ráda poukazuje na to, že její státem řízená ekonomika je výkonnější než ekonomiky západu, již dává najevo, že Evropu odepsala a nehodlá tam podnikat žádné velké investice. Její peníze proudí do Brazílie, Afriky, středního východu i USA. Na rychlosti získává i ekonomika Spojených států. Evropané se tak začnou nevyhnutelně ptát, zda euro vytvořené politiky, které více zajímá evropská integrace než jeho udržitelnost, spolu s evropskou byrokracií jsou těmi důvody, které vedou k tomu, že Evropa není schopna udržet tempo s rychle rostoucími zeměmi.
Autorem článku je Irwin Stelzer, ekonomický poradce a ředitel pro studie ekonomických politik na Hudson Institute.
(Zdroj: Wall Street Journal)