Vlády po celém světě se zabývají tím, jak vytvořit daňový systém, který by zrychlil oživení z krize a podpořil dlouhodobý růst. Lucas jasně demonstroval, že kapitálové zisky by alespoň v dlouhém období neměly být daněny, protože takový krok snižuje investice a následně i růst. Na základě analýzy vývoje ve 21 zemích OECD za období 34 let se ukazuje, že zvýšení podílu daní z příjmů vyvážené poklesem podílu spotřebních daní omezuje dlouhodobý růst HDP. Zvýšení daní ze zisků má přitom silnější negativní efekt na HDP na hlavu, než stejné zvýšení daně z příjmů fyzických osob. Produkt naopak podporuje posun zdanění od příjmů směrem ke spotřebě. Detailnější analýza ukazuje, že snížení daní z příjmů vede k růstu produktivity výrobních faktorů – ta přitom představuje hlavní tahoun ekonomického růstu v zemích OECD.
Z hlediska krátkodobé poptávky a stimulace oživení ale není pravděpodobné, že snížení daní ze zisků povede k rychlému zvýšení investic během recese, přestože mají dlouhodobý pozitivní vliv na růst produktivity. Podobné je to se snížením daně pro ty, kteří mají vysoké příjmy. Relativně efektivní je naopak snížení daní u těch vrstev společnosti, které mají omezený přístup k úvěrům a nízké příjmy. U nich je vyšší pravděpodobnost, že úspory plynoucí z nižších daní utratí, a to i v případě, že budou jen dočasné. Takové snížení daní navíc zvyšuje nabídku práce a tím i růst.
U spotřebních daní může být nejefektivnější snížení dočasné, které u těch, kteří si to mohou dovolit, uspíší nákupy zboží dlouhodobé spotřeby. Dokazují to například studie z roku 2009 zaměřené na snížení daně z přidané hodnoty ve Velké Británii, které ukazují, že snížení DPH bylo hlavním faktorem stojícím za zvýšenou spotřebou. Ukazuje to ale také, že téměř stejně velké zvýšení spotřeby mohlo být dosaženo bez jakýchkoliv rozpočtových nákladů tím, že by sazba DPH byla ponechána na 17,5 % a bylo by oznámeno, že za krátkou dobu bude zvýšena na 20 %.
Nárůst vládního zadlužení znamená, že až se ekonomika dostane z recese, nejde prostě nastavit daně na úroveň před recesí, aniž by došlo ke snížení výdajů. Zvyšování daní po recesi by se mělo orientovat na oblasti, které růst nejméně poškozují. To znamená zejména na daně z nemovitostí a spotřeby. Mnohé evropské země mají ale již nyní vysoké sazby daně z přidané hodnoty, jejich další růst by mohl zvýšit snahu o vyhýbání se zdanění. Rozpočtové příjmy by však mohly být často znatelně zvýšeny eliminací daňových výjimek a nižších sazeb DPH.
Uvedené je výtahem z „Tax policy to aid recovery and growth” od Christophera Headyho.
Zdroj: VOX