Jako antropologa mě vždy zajímá, jak jsme se poučili ze svých chyb. Jsou lidé schopni změnit své chování a zvýšit vlastní šance na přežití tím, že se poučí a nejen přírodním výběrem? Či musíme neustále opakovat své chyby? A co si vezmeme z havárie ve Fukušimě – z havárie, o které jsme si ještě před dvěma týdny mysleli, že je nemožná?
Ti, kteří měli již dříve na jadernou energii negativní názor, si budou myslet, že tato energie je sama o sobě nebezpečná a že nikdy nemůžeme eliminovat riziko katastrofy typu Černobyl. Jiní ale argumentují, že Fukušima nepředstavuje selhání bezpečnosti jaderné energie, ale že šlo o událost specifickou pro Japonsko, nebo že je třeba jen trochu zvýšit dozor nad elektrárnami. Srikumar Banerjee z Indické Atomic Energy Commission tak například uvedl, že události ve Fukušimě jsou „čistě chemickou reakcí a ne jaderným ohrožením“.
Doposud došlo ke čtyřem vážným haváriím: Windscale v Británii v roce 1957 (o té se nikdy nemluví), Three Mile Island v USA v roce 1979, Černobyl v roce 1986 a nyní Fukušima. Pokaždé šlo o jedinečnou událost a u každé se předpokládalo, že k ní nemůže dojít. Jaderní inženýři se pokaždé poučili, jak zlepšit technologii, aby nedošlo ke stejné nehodě, ale jak připomněl Donald Rumsfeld, vždy tu jsou „neznámé neznámé“. Pokaždé tak došlo k další havárii, kterou jsme nečekali. Ve Fukušimě tak nečekali, že zemětřesení vytvoří tsunami a to pak vyřadí z provozu systémy, které měly fungovat jako záloha při zemětřesení.
Je tak těžké odmítat myšlenku sociologa Charlese Perrowa. Ten ve své knize Normal Accidents: Living with High-Risk uvádí: „Jaderné reaktory jsou složité a vzájemně propojené systémy, které při ohrožení rychle spouští kaskádové interakce takovým způsobem, že lidé nejsou schopni předvídat, co se stane a reagovat na to.“ Fukušimskou lekcí tak pro něj není to, že nyní víme, co je třeba a můžeme navrhnout dokonale bezpečný reaktor. Ale to, že takový bezpečný reaktor je neustále na krok vzdálený.
Musíme si tedy vybrat, zda opustíme technologii, o které jsme rozhodli, že je příliš riziková. Nebo zda přijmeme fakt, že cenou za svět s menším množstvím oxidu uhličitého jsou občasné havárie typu Fukušima. Jaderná energie bez takových událostí je jen snem.
Uvedené je výtahem z „The lessons of Fukushima“ od Hugha Gustersona.
(Zdroj: Bulletin of atomic scientists)