Současné geopolitické dění a jeho dopad na ceny ropy a paliv jsou podle ekonoma Noaha Smithe argumentem pro rozvoj elektromobility. Zároveň si myslí, že Spojené státy se od této cesty odklonily a považuje to za chybu (viz včerejší Víkendář). Mimo jiné proto, že ceny ropy a benzínu kolísají mnohem méně než ceny elektrické energie. „Pokud řídíte auto na benzín, jste ekonomicky zranitelní vůči opakovaným cenovým šokům. Jestliže řídíte elektromobil, zranitelní nejste. To je velmi jednoduchá úvaha.“
Smith připomíná, že ropa se obchoduje globálně, a to znamená, že „jakákoli válka kdekoli na světě může způsobit problémy a poslat ceny motorových paliv do nebeských výšin po celém světě. Trumpovo neúspěšné snahy v Íránu navíc ukazují, že americká moc již není ochranou proti takovým konfliktům. Jednak proto, že USA jsou nyní spíše silou působící chaos než řád, a jednak proto, jak malá je schopnost zastavit flotily levných dronů, které mohou ohrozit globální lodní dopravu. V roce 1991 jste se mohli spolehnout na to, že USA použijí svou vojenskou sílu k udržení nízkých cen ropy. Tak tomu ale podle ekonoma dnes už není.
Íránská válka je tedy „názornou ukázkou toho, že energetická transformace není klimatickým problémem. Je to otázka národní bezpečnosti. Pokud na Trumpově hloupé válce existuje vůbec něco pozitivního, pak je to urychlení světového přechodu na solární energii, větrnou energii a elektromobily. Země po celém světě si uvědomují, jak zranitelné je činí jejich závislost na fosilních palivech.“ K tomu Smith uvádí příklady opatření, které musely přijmout některé země.
Srí Lanka zavedla týdenní státní svátek pro veřejné činitele a školy a obnovila systém přídělového systému u paliva založený na QR kódech, který omezuje spotřebu soukromých automobilů na 25 litrů benzínu týdně. Pákistán na dva týdny uzavřel školy a o 50 % snížil bezplatné příděly paliva pro vládní vozidla. Jižní Korea zahájila celostátní kampaň na úsporu energie a uvolnila rekordních 22,46 milionu barelů strategických rezerv ropy. Dočasně také zrušila limity na spalování uhlí. Thajsko nařídilo státním zaměstnancům pracovat z domova, nastavilo klimatizaci v kancelářích na 26 až 27 °C a zastavilo vývoz ropy. Japonsko oznámilo své dosud největší uvolnění strategických ropných rezerv, aby stabilizovalo domácí trh. Egypt nařídil uzavření obchodních center, restaurací a vládních úřadů a zároveň vypnul světelné billboardy. Slovinsko se stalo prvním členem EU, který zavedl přídělový systém paliv.
Na rozdíl od předchozích krizí a tržních tenzí mají ale podle Smithe státy další možnost, a tou je budovat více solárních a větrných elektráren. Koupě elektromobilu je pak „samozřejmě tím nejvíce zřejmým způsobem, jak přejít na elektřinu.“ Například ve Velké Británii už zaznamenal web Autotrader prudký nárůst poptávky po elektromobilech poté, co došlo k prvním útokům na Blízkém východě na konci února. Nebylo by to přitom poprvé, co ropný šok vedl k trvalému posunu směrem k vozidlům s nižší spotřebou ropy. Ropné krize v letech 1973 a 1979 zahájily éru levných a úsporných japonských aut. K tomu ekonom dodává:
„Tento příběh skončil koncem 90. let a v prvním desetiletí 21. století, když se Detroit po poklesu cen ropy zotavil a přešel k ziskovým SUV s vysokou spotřebou paliva. Současná epizoda by nakonec mohla skončit stejně. Jakmile skončí válka v Íránu a poptávka po ropě klesne v důsledku globálního přechodu na elektromobily, ceny ropy se nakonec opět sníží a Detroit se vrátí ke své staré strategii.“ Smith si ale myslí, že „tentokrát to nebude jako v 90. letech. Cena baterií klesla natolik, že elektromobily jsou dnes prostě lepší než auta na benzínový pohon. I kdyby pevnost Amerika používala cla a toxické politické nesmysly, aby se držela spalovacích motorů a technologií, její automobilky budou odříznuty od globálních trhů. Zbytek světa si nemůže dovolit dál používat zastaralé technologie a zájem o detroitské požírače benzínu bude velmi nízký.“