Říkám zcela otevřeně, že mě dosud žádný z tří uchazečů o dostavbu jaderné elektrárny Temelín nepřesvědčil o schopnosti postavit Temelín 3+4 řádně, v termínu a za cenu, která bude ve smlouvě, uvedl v oline rozhovoru na Patria.cz velvyslanec ČR pro energetickou bezpečnost a vládní zmocněnec pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín Václav Bartuška. „Objel jsem všechny stavby reaktorů třetí generace všech tří uchazečů a vím o potížích tohoto odvětví docela dost,“ dodává.
Aktualizovaná energetická koncepce ČR nemá dle dnešních slov ministra průmyslu a obchodu Kuby počítat s výrazným růstem podílu jaderné energetiky. Hotova má být do poloviny roku. „Těžko dělat plány na 50 let dopředu, když nevíme, co bude s Evropou za několik let. Za reálné považuji mít plán na 10 až 15 let, na roky další pak několik scénářů, protože Evropa se může posunout zcela protichůdnými směry,“ říká o obsahu energetické koncepce Václav Bartuška a k cestě Evropy buď k deindustrializaci (a tedy k chudobě) nebo k udržení konkurenceschopnosti ve světě. „Klíčová bude role výzkumu a vývoje a zcela kardinální roli sehraje skladování elektřiny. Pokud najdeme způsob, jak ve velkém ukládat a následně čerpat elektřinu, bude mnohé jinak a obnovitelné zdroje se stanou základem evropské energetiky. Pokud tento problém nevyřešíme, a vzpírá se naší vědě už více než sto let, budou ‚klasické zdroje‘, tedy spalující fosilní palivo a jádro, hrát stále základní roli,“ říká Bartuška.
Na scénářích, které MPO loni připravilo (jako východiska pro aktualizaci energetické koncepce – pozn. red.) Václav Bartuška oceňuje serióznost, s jakou vzaly oficiální energetické cíle EU. „Když si totiž dáte dohromady veškeré požadavky na elektroenergetiku v EU, počínaje emisními povolenkami a cíli pro obnovitelné zdroje energie, přes požadavek na ‚dostupnou‘ cenu až po snahu nemít elektrárny pokud možno nikde, kde žijí lidé - pardon, voliči - zjistíte, že jde o kvadraturu kruhu,“ upozorňuje Bartuška v rozhovoru na Patria.cz. Teprve po dokončení bloků 3 a 4 v Temelíně vidí realisticky pátý blok v jaderné elektrárně Dukovany.
Naposledy v minulém týdnu zčeřilo zpravodajství prohlášení eurokomisaře pro energetiku Günthera Öttingera, který by rád posunul rozhodovací kompetence nad jaderným mixem jednotlivých členských zemí na úroveň Rady EU a Evropského parlamentu. „Samostatnost v rozhodování zatím máme a nevidím důvod se jí vzdávat. Až Evropa vyřeší ten drobný problém s finančním sektorem a společnou měnou, pojďme se bavit, jakou další pravomoc jí dát. Zatím ale nevidím konec eurokrize, nejsem přesvědčen, že jsme na evropské úrovni schopni řešit takto složité problémy. Národní státy, se všemi svými omezeními, umí být mnohem akčnější,“ říká s nadsázkou i vážností Bartuška s tím, že rozhodnutí o dostavbě Temelína padne v Praze, nikoli v Berlíně či Bruselu. Jako hlavní kritérium zdůrazňuje ekonomická čísla projektu. „Všem třem uchazečům říkáme jasně, že se nakonec můžeme rozhodnout nestavět, pokud nebude ekonomika projektu dávat smysl. Na druhou stranu, zatím jsou jaderné elektrárny v dlouhodobém horizontu velmi výhodné,“ uvádí.
V energetické politice EU, někdy budící představu chaosu, vidí Bartuška několik zcela protichůdných tlaků, jejichž výsledkem je znejistěné investiční prostředí. „Jediné, do čeho se vyplatí dnes investovat, jsou subvencované obnovitelné zdroje. Což může být dobrý doplněk energetického mixu, ale zatím nic víc,“ uvádí k jednomu z dopadů takového prostředí.
Německo si podle Bartušky nese historické důsledky předchozího rozdělení země, na jedné straně se dle něj stalo módní na „Německo nadávat“, na druhé straně ale právě ono může být barometrem a testem pro zbytek Evropy, kam jsme, či nejsme, v energetice schopni se posunout. „V Německu chybí propojení sever-jih, protože v době dvojstátí nebylo zapotřebí drátů přes hranici Východu a Západu. A postavit tyto chybějící dráty dnes je velmi složité. Stalo se módním poukazovat na chyby Německa. Ale ten klíčový problém své elektroenergetiky sdílí Německo s námi všemi ostatními. Dnes v Evropě už skoro nic nepostavíte. Povolovací procesy pro elektrárny jsou okolo osmi let, pro přenosové linky vysokého napětí od deseti let výše,“ upozorňuje Bartuška.
Ohledně dopadů na českou energetiku přitom vyzývá, abychom cestu, jakou si zvolilo Německo, nepřeceňovali. Dnes používá jádro 14 z 27 členských zemí Unie, i bez Německa jich bude 13. „Znám hodně firem v energetice a ČEPS patří rozhodně k těm dobrým, profesionálně vedeným. Podotýkám, že je 100% vlastněna českým státem. Ne vše státní je nutně špatné,“ říká pak Bartuška směrem k české přenosové soustavě.
Stranou rozhovoru nezůstala vedle elektřiny ani oblast plynu a ropy. Stalo se pomalu koloritem, že v dobách největších mrazů, topné sezóny a nejvyšších nároků na dovoz plynu a dalších paliv dodávky, zejména z východu, váznou. Co tedy udělal pro zvýšení naší soběstačnosti? „Skrze NordStream se nám podařilo, že zůstáváme na tranzitním plynovodu pro Německo. Projekt je od Baltu propojen s páteřním plynovodem Megal přes plynovody Opal a Gazelle, přičemž ten druhý jde přes naše území. Pro Slovensko a především pro Ukrajinu je pak NordStream špatná zpráva. Slovenska je mi líto. Celkově v ropě a plynu má smysl především budovat přeshraniční propojení, takzvané interkonektory, mezi členskými státy Evropské unie. Ať už si o EU myslíme cokoli, je stále ještě největším ekonomickým celkem světa s 500 miliony zákazníků. Zatím si každý rozmyslí, pustit se s ní do sporu. Naopak ‚přidusit‘ jednu či vícero menších zemí a to obzvlášť v chudší části Unie nemusí dělat dodavatelům vrásky. Takže jak jsem skeptický k roli EU v elektroenergetice, tak si myslím, že v ropě a plynu může mít velmi pozitivní význam,“ říká Václav Bartuška.
Za zcela zásadní a zlomové pro budoucnost elektroenergetiky nejen v Evropě, ale v celém světě, považuje Bartuška skladování elektřiny. „V této chvíli vím o zhruba 40 projektech ukládání elektřiny: od stlačeného vzduchu přes vodík po tavené soli, vodní čerpadla až po jakési „obří monočlánky“. Jediné zatím skutečně fungující jsou přečerpávací vodní elektrárny. Předpokládám, že většina z těchto projektů bude slepou uličkou, ale nevím, které to budou – a jeden či dva mohou být trefou do černého, která změní vše. Tím, že se pohybuji v tomto prostředí a sleduji neustálý proud zveřejňování „průlomových výsledků“, nejčastěji v týdnech před tím, než se rozdělují granty na další období, mám v sobě jistou míru skepse. Na druhou stranu, skladování elektřiny v malých objemech prošlo za posledních dvacet let obrovskou proměnou, takže jsem opatrným optimistou,“ říká Bartuška.
Za hlavní problém jaderné energetiky v Evropě Bartuška nepovažuje často omílané Německo, ale celkový propad technické vzdělanosti na starém kontinentě. „Používáme stále více ‚udělátek‘, kterým rozumí stále méně a méně lidí. Klesá celkové technické povědomí ve společnosti. Nejde jen o snižující se počet lidí, kteří studují technické obory, ne každý musí být inženýr. Klesá i obecná technická zdatnost. Dnešní přístroje se neopravují, jen se jim vyměňují celé kusy (auta) nebo se rovnou mění celé (elektronika). Obávám se, že tento trend je dlouhodobý a bude se prohlubovat. Vzdorovat mu je zároveň i největší výzva všech technických oborů, nejen energetiky,“ říká Václav Bartuška. To je podle něj logický důvod, proč se pak některé technologie stávají pro část veřejnosti podivné, případně rovnou zavrženíhodné.
„Vedle atomu je to dnes v Evropě například genetická modifikace rostlin, což považuju za naprostý výsměch zdravému rozumu. Přednáším dějiny a rád studentům ukazuju trávu a z ní vyšlechtěné obilí. Je mezi nimi zhruba deset tisíc let, tedy přibližně čtyři sta lidských generací. Vesměs velmi hladových, když na začátku nebyly žádné pokusy, ale prostá snaha přežít. Lidé jedli všechno, i trávu. Dnes jsme bohatí, zlenivělí a leckdy i poněkud zblblí. Vím, že je to častá narážka, ale přečtěte si něco o posledním století Západní říše římské. Lidé, neochotní bojovat za svou svobodu, nemají v tomto světě dlouhodobě šanci,“ nabízí zamyšlení Václav Bartuška.
Například Čína, která jadernou energetiku zatím ještě nevyváží, ji staví doma. „Myslím, že do deseti let bude nabízet své vlastní reaktory na export a bude je, stejně jako své další nabídky, doplňovat velmi zajímavým balíkem půjček a doplňujících výměnných obchodů. Pro řadu světa to bude velmi lákavé,“ říká člověk zodpovědný za to, že přináší vládě a ministrům vlastní a nezkreslené informace – nic víc a nic míň.
Odpovědi Václava Bartušky čtěte v online rozhovoru na Patria.cz