Stárnutí populace vede k poklesu poměru populace v produktivním věku k počtu spotřebitelů. Pokud se pak v dané zemi nachází více spotřebitelů než těch, kteří jsou v produktivním věku, lze čekat, že se běžný účet dostane do deficitu. Dojde totiž k růstu spotřeby relativně k produkci. Taková země by pak využívala kapitálových toků ze zahraničních aktiv, které by financovaly část jejího penzijního systému a poklesu úspor. K tomu je samozřejmě zapotřebí mít již na počátku procesu stárnutí populace dostatečné množství aktiv v zahraničí. Není-li tomu tak, externí deficity budou financovány zahraničním dluhem.
Jestliže se podíváme na populační vývoj v zemích se stárnoucí populací, tedy v USA, Velké Británii, Německu, Francii, Španělsku, Itálii, Nizozemí, Švédsku a Japonsku, vidíme, že největší propad populace ve věku mezi 20 – 60 lety nastane v Německu, Itálii, Japonsku a Nizozemí. Zahraniční aktiva drží Německo, Nizozemí, Švédsko a Japonsko. Zahraniční dluhy naopak nashromáždily Spojené státy, Velká Británie, Španělsko a Itálie, pozice Francie je zhruba vyrovnaná.
Země, které nemají zahraniční aktiva či dokonce nashromáždily zahraniční dluhy, budou muset dosahovat vyrovnaného běžného účtu. Nebudou totiž schopny čerpat příjmy ze zahraničních aktiv nebo z jejich prodeje. To znamená, že jejich spotřeba se bude muset držet na úrovni domácí produkce. Počet spotřebitelů relativně k produktivní populaci ale poroste. Buď tedy dojde ke snížení spotřeby populace v produktivním věku, což znamená, že by došlo k poklesu reálných mezd. Nebo dojde ke snížení spotřeby důchodců – ke snížení kupní síly jejich penzí.
Za příklad země s rychle stárnoucí populací lze uvést Japonsko. I když však tento proces probíhá již od počátku 90. let, Japonsko dále hromadí zahraniční aktiva, protože dosahuje přebytku běžného účtu. Nejde tedy o příklad země, kde stárne populace, která drží zahraniční aktiva, ze kterých financuje deficit běžného účtu. Japonsko totiž zahraniční aktiva k financování své stárnoucí populace nepoužívá. Pohled na vývoj od počátku 90. let ukazuje, že tam na jedné straně došlo k výraznému růstu penzijních výdajů, vedle toho ale klesly reálné mzdy a vzrostl podíl zisků firem na celkových příjmech v ekonomice.
(Zdroj: Natixis)