V Německu v současné době dochází ke zrychlení růstu mezd, zatímco v ostatních zemích eurozóny probíhá opačný proces. Tento vývoj není s ohledem na situaci na trzích práce a růstový výhled překvapivý. Zároveň jde o dobré zprávy, protože tento vývoj by měl přinést stimulaci německé domácí poptávky a tím i stimulaci růstu v celé eurozóně. Zároveň je patrné, že probíhají posuny v relativní konkurenceschopnosti, kdy v zemích s vyšší konkurenceschopností růst mezd zrychluje a v zemích s menší konkurenceschopností zpomaluje. Vývoj reálných mezd v Německu a ve zbytku eurozóny shrnuje následující graf:
Otázkou ale je, jak rychle bude popsaný proces probíhat a jak dlouho bude trvat, než Německo ztratí svou konkurenční výhodu. A může tento proces pomoci zemím, které mají nyní s konkurenceschopností problémy? Od zavedení společné měny vzrostla německá konkurenceschopnost relativně k ostatním zemím měnové unie o 35 %. Pokud vezmeme do úvahy očekávaný růst mezd v Německu a ve zbytku eurozóny, návrat na relativní konkurenceschopnost z roku 1999 by trval 23 let.
Popsaný proces je tak ve skutečnosti jen velmi pomalým poklesem německé výhody. Přestože jde o pozitivní jev, musí být kvůli své slabosti doplněn i změnou fiskální politiky. Zlaté pravidlo, které požaduje eliminaci strukturálních deficitů v jednotlivých zemích, ale takovému užití fiskální politiky brání. Německo totiž nemůže stimulovat na základě cyklu, kterým prochází eurozóna, musí počítat jen se svým vlastním cyklem a nemůže tak spolupracovat na úrovni celé unie.
(Zdroj: Natixis)