Aktualizováno Poslední skandál točící se kolem manipulace se sazbou LIBOR a banky (166,91 GBp, 2,20%) ukazuje, že ve světovém finančním systému se ani po poslední krizi nic nezměnilo. Banky jsou stále motivovány k tomu, aby podváděly a chovaly se nemorálně; jediný způsob, jak tomu zabránit, je tyto „finanční supermarkety“ rozdělit. Pokud totiž zahrnují komerční bankovnictví, investiční bankovnictví, správu aktiv a další aktivity, čínské zdi nefungují a není minimalizován střet zájmů. Pokud tedy nedojde k rozdělení těchto institucí, podobné kauzy, jako ta současná, se budou dít i nadále. Pro Bloomberg to uvedl Nouriel Roubini. Podle jeho názoru je nyní střet zájmů v bankovním sektoru větší než před několika lety a banky, které byly dříve příliš velké na to, aby padly, jsou dnes ještě větší.
Poslední summit v Evropě podle ekonoma nepřinesl úspěch, což se projevilo tím, že výnosy španělských dluhopisů nadále rostou a dostaly se nad 7 %. Nezabránilo tomu ani snížení sazeb Evropskou centrální bankou. Jediné řešení současného stavu přitom představuje nějaká forma sdílení dluhu zemí eurozóny, monetizace dluhu ze strany ECB či finanční „bazuka“, tedy výrazné navýšení zdrojů záchranných fondů. Jinak budou rizikové spready italských a španělských dluhopisů dále růst a „krize nepřijde za nějakých šest měsíců, ale za dva týdny“.
ECB podle Roubiniho musí přikročit k monetizaci dluhu i přesto, že je nyní „politicky nekorektní“ o ní mluvit. To znamená, že musí provádět nesterilizované nákupy vládních dluhopisů. V cestě tomuto kroku i jiným možným řešením však stojí Německo a další země jádra eurozóny. V příštím roce však již nebude prostor pro to, aby se řešení v Evropě dále odkládalo. K tomu se přidá zpomalení americké ekonomiky, tvrdé přistání Číny a problémy dalších rozvíjejících se ekonomik. Pokud k tomu připočítáme „časovanou bombu“ ve formě možné války mezi USA a Iránem a rostoucí cenu ropy, můžeme čekat „perfektní bouři“.
Na rozdíl od roku 2008 ale vlády nemají již takový prostor pro stimulaci, prostor není ani pro další snižování sazeb; také kvantitativní uvolňování ztrácí svou účinnost. „Dochází nám náboje a pokud dojde k pádu, nemáme čím šok zastavit,“ uvedl Roubini. I když čeká, že příští rok odejde z eurozóny Řecko, k jejímu rozpadu ještě nedojde. Během následujících tří až pěti let dává jejímu rozpadu 40 – 50% pravděpodobnost. Odejít přitom může i některá země jádra měnové unie, například Finsko.
(Zdroj: Bloomberg)