Obchodník s dřívím a majitel velké pily Jakub Kleinberg měl pěknou ženu. Líbila se všem v Hradci. Jakub byl často pryč z domova za obchodem. Chování své ženy považoval někdy za vyzývavé až koketní. Napadlo ho, že by přece jen neměl být tak slepě důvěřivý, a najal si proto soukromého detektiva Jandu.
Po několika dnech v Olomouci se vrátil domů a pozval si Jandu na pohovor:
Jak to probíhalo, pane Jando, tázal se nedočkavě.
Pane šéf, jak říkají Francouzi, komsi komsá, tak ani tak. Co to znamená, pane Jando?
Ve středu, byla milostivá paní dopoledne u holiče. Poté šla přímo domů. Ve tři hodiny odpoledne odešla z domova na nádraží. Koupila si jízdenku do Pardubic. Já také. Tam ji očekával vyšší hnědovlasý muž, velice elegatní. Odjeli taxíkem do vinárny Monaco. Já také. Popíjeli šampaňské a jedli lososa. Já jen dvě deci červeného vína, prosím. Ve čtvrt na šest se odebrali do hotelu Split. Já také. Ten pán si pronajal pokoj číslo 206, já číslo 207. Společně odešli do svého pokoje a já též. Celkem zřetelně jsem slyšel jejich rozmluvu a vyrozuměl jsem, že mají k sobě velmi blízko. Sledoval jsem jejich chování klíčovou dírkou. Dobře jsem viděl, jak se milostivá paní odstrojila, zalehla na lůžko, ten cizí muž také a vzápětí zhasli lampu, a teď si nejsem jist tím, co dělo dál.
A v této nejistotě mám žít, pane Jando?
Pound
