Po snížení úrokových sazeb na konci června ČNB patrně svůj krok v úvodu srpna nezopakuje, nicméně řada indicií sledovaných měnovou politikou by takový krok ospravedlnila. Námitkou samozřejmě zůstává otázka účinnosti změn měnové politiky v případě úrokových sazeb v těsné blízkosti nuly.
Summit EU na konci června dal na chvíli vydechnout finančním trhům. Vystřízlivění ovšem vrátilo na trhy stres s ještě větší intenzitou. Na hraně se ocitá Španělsko, a to nejen jeho banky, ale i veřejné finance, pozornost se stáčí k Itálii a Řecku, kdykoli se může spustit rozpad eurozóny. Je evidentní, že bez dalších zásadních kroků ze strany evropských autorit či ECB bude situace na trzích nadále velmi nestabilní.
Přes otřesy na finančních trzích ve světě se kurz koruny i české státní dluhopisy drží poměrně dobře. V případě dluhopisů dokonce došlo v posledních týdnech ke znatelnému poklesu výnosů díky kombinaci předchozího uvolnění měnové politiky, potvrzení solidního ratingu České republiky a uvolnění měnové politiky ECB, kdy bylo sníženo na nulu úročení deposit u centrální banky, které podporuje investice bank do jiných aktiv, včetně státních dluhopisů relativně bezpečných zemí.
Na českou ekonomiku ovšem doléhá recese šířící se napříč eurozónou. Aktuální předstihové a koincidenční indikátory naznačují, že druhé a třetí čtvrtletí patrně přinese v eurozóně slabší výsledky než začátek roku. To se promítne do posledního motoru růstu české ekonomiky, vývozu. Nestabilní situace v eurozóně a hrozba výrazně negativního ekonomického scénáře se promítá do spotřebitelské poptávky domácností, investičního rozhodování firem a zpřísnění úvěrových podmínek bankami. Specifickým negativním faktorem jsou korupční kauzy na lokální politické scéně, které mohou inhibovat investiční aktivitu na krajské či obecní úrovni. Prohloubení recese by mělo vést k otevření mezery výstupu až dvě procenta.
Do cenového vývoje by se popsaný scénář vývoje reálné ekonomiky měl promítnout pokračováním deflace u ukazatele jádrové inflace. Předpokládáme, že ze záporných hodnot by se měla jádrová inflace dostat až na konci příštího roku, případně na začátku roku 2014.
Porovnání ekonomických podmínek, reálné ekonomiky a cenového vývoje, s finančními podmínkami, kurzem koruny a úrokovými sazbami, ukazuje, že by ČNB mohla jít se svou základní sazbou až nulu, resp. že by mohla přemýšlet o alternativních způsobech uvolnění měnových podmínek. V ideálním případě by za situace téměř nulových úrokových sazeb měla otěže stimulace ekonomické aktivity převzít fiskální politika. České veřejné finance na tom sice jsou lépe než většina Evropy, ale i ony jsou na hony vzdáleny dlouhodobé fiskální stabilitě.
... kompletní analýzu si mohou klienti placených služeb přečíst ZDE.