Zatímco situace ve většině zemí na evropském kontinentě směřuje k lepšímu, při návštěvě Řecka člověk zjistí, že země je na tom ve skutečnosti hůře, než se zdá vzdálenému pozorovateli, řekl miliardář Wilbur Ross, předseda představenstva a výkonný ředitel investiční společnosti WL Ross & Co. V Řecku je zmatek a mnoho jeho obyvatel očekává odchod země z eurozóny a obnovení vlastní měny, říká. „Člověk může cítit rezignaci jak běžných lidí na ulici, tak těch bohatých, kteří předpokládají, že země nakonec nezůstane v EU.“
Takové řešení není však podle investora třeba vnímat jako špatné, protože dopad tzv. Grexitu (termín se vžil pro scénář odchodu Řecka z Evropské měnové unie) bude méně škodlivý, než důsledky dříve propuknutých obav investorů, že výstup Atén z eurozóny by mohl přimět ostatní dluhem zatížené země k témuž kroku a spustit tak krizi mnohem větší. Podporuji odchod Řecka z eurozóny a to jak z jeho pohledu tak z pohledu EU, říká Ross s tím, že jihoevropská země by si přechodem na vlastní měnu zajistila možnost devalvace a usnadnila si tak splacení veřejného dluhu více než 400 miliard eur. „Myslím, že Evropa má pro tento scénář zajištěn dostatek obranných štítů, obzvláště nyní, když Mario Draghi zaujal postoj věřitele poslední instance, takže by nešlo o žádné velké trauma. Většina řeckého zadlužení spadá do kategorie dluhu vůči veřejným institucím, nikoli vůči soukromým subjektům, takže nehrozí dominový efekt,“ argumentuje Ross.
Grexit by ale nevyřešil všechny řecké problémy, dodává. Tamní politici se snaží využít strachu plynoucího z ekonomické situace tím, že viní Německo, které stálo v opozici vůči některým snahám EU o pomoc Aténám. „V Řecku je dokonce cítit hodně zlosti z toho, co se stalo během druhé světové války, a někteří tamní politici si přisazují, když tvrdí, že problémem není celá EU, ale pouze německá skoupost.
Zcela na opačné straně názorového spektra je proti Rossovi řecký spisovatel a profesor evropské politiky a ekonomie na aténské univerzitě George Pagoulatos. Ten ve svém sloupku publikovaném na webu Financial Times přirovnává scénář odchodu Řecka z eurozóny k příběhu z řecké mytologie, v němž byl mykénský král Agamemnón nucen pro zdar řecké výpravy proti Tróji obětovat svou dceru Ifigenii. „Řecko nemá přístup na kapitálové trhy a Řekům se z eurozóny nechce, muselo by pak jít o rozhodnutí Bruselu potažmo Berlínu.“
Oblíbeným argumentem „proti Řecku“ je, že se mu nedaří snižovat rozpočtový deficit. Zde se však, navzdory stále vysokému schodku, podařil výrazný pokrok a Atény snížily svůj celkový primární deficit za roky 2010 a 2011 o 8,2 procenta HDP, říká Pagoulatos. Za druhé, ačkoli podle kritiků země nikdy nebude schopna obnovit svou konkurenceschopnost, liberalizací trhu práce a výrazným snížením mezd se daří dosáhnout požadované „vnitřní devalvace“; se zahrnutím nákladů na práci je efektivní směnný kurz Řecka na téměř nejkonkurenceschopnější úrovni za více než deset let, podotýká. „Nejbolestivější úsporný program v novodobé historii Evropy byl schválen vládou premiéra Papademose v únoru dvoutřetinovou většinou a podoba dodatečných škrtů ve výši 11,5 mld. EUR dospívá do konečné formy, i když je možné, že zde k určitému zpoždění dojde,“ pokračuje ekonom ve výčtu.
„Řecko si vzhledem ke své snaze nezaslouží image ztraceného případu, která se kolem něj vytvořila. Nicméně, pátý rok trvající recese je znamením, že status quo není cestou. HDP v roce 2011 klesl téměř o 7 procent a podobný propad se čeká i letos; nezaměstnanost je 23 procent. Řecko je v ekonomické depresi,“ píše profesor. Ale ze všech problémů Řecka, je tím největším právě hrozba odchodu z eurozóny, a argument Bruselu, že tím důvodem má být neudržitelnost veřejného dluhu země, je absurdní. Většinu veřejného dluhu drží zase veřejný sektor, který by v případě bankrotu Řecka „ostrouhal“, a objemné kapitálové ztráty by dopadly na další evropské země, potažmo zmrazily mezinárodní vztahy na x dalších let, varuje Pagoulatos.
Řešením proto není upuštění od eura, ale růst. Tomu by pomohlo právě prodloužení lhůty pro zavedení fiskálních reforem o dva roky, jak v současnosti požaduje řecká vláda, které by rozmělnilo nepříznivé dopady škrtů. Návrat k růstu může zajistit posílení a zrychlení strukturálních reforem a stimulů v podobě přímých investic, přičemž nápomocné jsou také evropské strukturální fondy a dodatečné prostředky od evropských institucí. Pokud totiž Evropa přistoupí na Grexit, pouze tak zvyšuje riziko rozpadu eurozóny. „Obětování Ifigenie by tak vedlo k rituálnímu počátku kolektivní euro-sebevraždy,“ komentuje ekonom.
(Zdroj: FT, CNBC)