Stephen Roach ve článku pro Project Syndicate tvrdí, že „lék, který se nyní podává americké ekonomice“, je špatný. Skutečnou nemocí je totiž „dlouhodobá rozvahová recese, která změnila generaci amerických spotřebitelů v zombie“. Můžeme se podívat na Japonsko a jeho korporátní zombie let devadesátých. Stejně, jako tyto zombie vytvořily scénář pro první z japonských ztracených dekád, jejich americké protějšky dnes dělají to samé v jejich ekonomice.
Podobné argumenty jsme již mohli během krize slyšet několikrát. Jejich jádrem je to, že se snažíme vyřešit strukturální problémy lékem, který léčí jen problémy cyklické. Jak píše Roach: „Fed nechápe podstatu situace a chová se tak, jako kdyby šlo o cyklické komplikace – používá své monetární nástroje v plné síle a snaží se vyvážit to, co považuje pouze za přechodný pokles agregátní poptávky“.
Není pochyb o tom, že bublina na trzích s aktivy vedla spolu s nadměrným optimismem, který před krizí panoval, k oslabení ekonomických rozvah. Bude také trvat určitou dobu, než dojde k nápravě a mezitím se růst zbrzdí. Probíhá ale i něco jiného: Rozvinuté ekonomiky si prošly hlubokou recesí a jejich produkce se stále pohybuje pod potenciálem. To není strukturální problém, ale problém cyklický. A hledání řešení strukturálního problému uprostřed recese není nic jednoduchého. Domácnosti sice musí omezit výdaje a posílit rozvahy. Pokud tak ale budou činit v době, kdy jsou jejich příjmy pod potenciálem, bude to velmi bolestivý proces.
Monetární a fiskální politiky nemohou eliminovat vliv snižování dluhu, mohou ale snížit bolest, kterou sebou tento proces nese. Musí proto posunout produkci co nejblíže k potenciálu. Můžeme se bavit o tom, jaká úroveň to vlastně je. Je ale velmi těžké tvrdit, že při současné nezaměstnanosti a stavu ekonomiky se potenciálu blížíme.
Autorem je Antonio Fatás z INSEAD.
(Zdroj: Blog Antonia Fatáse)