Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
V čem může bavorský vévoda inspirovat české byznysmeny

V čem může bavorský vévoda inspirovat české byznysmeny

19.11.2012 5:30
Autor: Petr Hajn, KSB

Při úvodní prohlídce jsme se dozvěděli, že Společnost Maxe Plancka pro podporu věd získala zámek právě na základě dědické smlouvy, kterou s ní uzavřel vévoda Luitpold in Bayern, poslední potomek jedné z větví významného šlechtického rodu. Smlouva vznikla po dlouhém vyjednávání a obsahovala některé podmínky nejen ekonomického rázu. Jednou z nich byla povinnost vzpomenout na vévodu Luitpolda při každé vzdělávací akci, která se na zámku uskuteční. Měl jsem pak sám příležitost ověřit si, jak je taková povinnost důkladně a řekl bych i dojímavě plněna.

Stud jako hlavní překážka

Byl to pro mne také podnět, abych se začal zajímat o německé dědické právo, a to nejen pokud šlo o „law in books“ (psané právo), ale též o „law in action“ (uskutečňované právo). Dostal jsem se i k jednomu tehdejšímu statistickému výzkumu, jenž zjišťoval, jaký je postoj k poslednímu pořízení a týkal se reprezentativního souboru dotazovaných ve věku 65 let. Z nich 83 % uvedlo, že by měli se svými blízkými projednat otázku dědictví, brání jim v tom však stud. Ostych ovlivňoval i jednání těch, kteří nechtěli být považováni za lovce dědictví. Z dotazovaných se jich plných 77% domnívalo, že se dědici nějak dohodnou. Komentář k statistickému zjištění takový názor ironizoval pomocí slovní hříčky, podle níž společenství dědiců (Erbengemeinschaft) je spíš Erbenstreitgemeinschaft, přičemž vložené slovo Streit znamená, hádku, spor. Podle statistického zjištění pouze každý třetí z individuálních podnikatelů myslel včas na právní nástupnictví, řešil další chod podnikání a majetkové důsledky pro případ smrti. Komentář k tomu uváděl, že zjišťovaná lidská mentalita a jí odpovídající chování vede k málo efektivní správě majetku a k vynuceným prodejům jeho částí, na nichž prodělává ten či onen z dědiců a někdy všichni z nich.

Ta dávnější zjištění jsem si znovu uvědomil, když jsem v příloze podnikatelského magazínu Profit s názvem Umění odcházet nedávno četl úvodník Martina Ziky. Článek poukazoval na studii amerického Institutu rodinných firem, jež zjistila, že pouze 30 % společností přežije předání druhé generaci, jen 12 % ve třetí generaci a pouhá 3 % procenta podniků se dostanou za čtvrtou a další generaci. Cosi podobného zřejmě platí i pro naše poměry. V hlavním článku s názvem Rodina, nový majitel, nebo zavřít jeho autor Jan Stuchlík napsal: Předávání firem z rodičů na děti v tuzemsku moc nefunguje. Potomci mají často vlastní ambice nebo nemají dostatečné vlohy, aby dokázali podnik úspěšně řídit.

Znovu a ještě naléhavěji mně všechny uvedené a jim podobné poznatky přišly na mysl v posledních dnech. Při jedné společenské příležitosti jsem se setkal s řadou známých, kteří působí v různých právnických profesích. Debatovali jsme – jak jinak – o novém občanském zákoníku. Shodu jsme nalezli mimo jiné v tom, že dědické právo v novém „občanu“ umožňuje, aby vůle zůstavitele došla co nejlépe svého naplnění. Tomu slouží instituty (právní nástroje), jako je právě dědická smlouva, náhradnictví, svěřenecké nástupnictví, funkce vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a zejména i možnost zůstavitele uvést v závěti vedlejší doložku, jako je mimo jiné podmínka či příkaz.

Liberálnější dědictví po novu

Ilustrativním příkladem toho, že tvůrci nového zákoníku leccos vědí o lidském chování, je pak ustanovení § 1551 odst. 2, první věta NOZ, které říká: Směřuje-li vedlejší doložka jen k zřejmému obtěžování dědice nebo odkazovníka ze zjevné zůstavitelovy svévole, nepřihlíží se k ní. Stejně tak životem i krásnou literaturou je poučeno ustanovení § 1552 NOZ ve znění: Nepřihlíží se k vedlejší doložce, kterou zůstavitel ukládá dědici nebo odkazovníku, aby uzavřel či neuzavřel manželství, popřípadě aby v manželství setrval, anebo aby manželství zrušil. Zůstavitel však může zřídit někomu právo na dobu, než uzavře manželství.

Právě uvedená ochutnávka z rozsáhlé úpravy dědictví v NOZ naznačuje, že seznámit se s novým dědickým právem a uvažovat o jeho praktickém uplatnění může být záležitostí zajímavou z mnoha hledisek. Míním tím, že jde i pro podnikatele o věc užitečnou, která by neměla být odkládána až na dobu, kdy nový občanský zákoník nabude účinnosti (1. ledna 2014). Vždyť například důkladně promyslet a připravit závěť není úkol zcela krátkodobý. A dojednat dědickou smlouvu může být záležitostí na mnoho měsíců. Dokládá to příklad vyjednávání vévody Luitpolda in Bayern se Společností Maxe Plancka, jak jsem zmínil v úvodu. I o dědické smlouvě pak platí obecné zjištění, že dohoda dobře právně připravená a projednaná (neřku-li „vyhádaná“) brání neshodám a nedorozuměním budoucím.

Autor je emeritní profesor Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a externí spolupracovník advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík.

KŠB

Váš názor
Na tomto místě můžete zahájit diskusi. Zatím nebyl zadán žádný názor. Do diskuse mohou přispívat pouze přihlášení uživatelé (Přihlásit). Pokud nemáte účet, na který byste se mohli přihlásit, registrujte se zde.
Aktuální komentáře

Související komentáře
    Nejčtenější zprávy dne
    Nejčtenější zprávy týdne
    Nejdiskutovanější zprávy týdne
    Denní kalendář hlavních událostí
    ČasUdálost
    10:00DE - Index podnikatelského klimatu Ifo
    10:30UK - HDP, q/q
    14:30USA - Objednávky zboží dlouh. spotřeby, m/m
    16:00USA - Index spotř. důvěry Mich. university