Pokud dáme stranou rozdíl mezi skutečným tokem hotovosti a zisky, tak zisky jsou společnostmi skutečně vydělávané. A nemá smysl u nich mluvit jako o bublinách. Tedy jako o nějaké prázdnotě, pouhém zdání. Ale jak jsem poukazoval před pár dny, má smysl u nich hovořit o udržitelnosti. Dnes se konkrétně zaměříme na to, jakou část celkových příjmů zisky představují. Jde totiž o určitý extrém, který může úzce souviset s dalším vývojem.
Následující graf ukazuje vývoj podílu zisků amerického firemního sektoru na celkových příjmech/HDP: Na počátku osmdesátých let dosahoval asi 4 %, nyní více než dvojnásobku. Se zisky i jejich podílem na příjmech přitom nepřekvapivě hodně hýbe i cyklus. A graf nám také ukazuje, že jde o poměrně spolehlivý předstihový indikátor: Cca v půli hospodářského cyklu, respektive boomu, podíl zisků na HDP dosahuje lokálního vrcholu. A pak míří směrem dolů. Ve chvíli, kdy v celé ekonomice propuká oficiální recese podíl dosahuje dna. A záhy začíná zase růst. Lokální vrcholy a dna jsou přitom stále výš a výš a celkový trendový růst zvedl hodnotu podílu na oněch současných cca 9 %:
Zdroj: X
Tento graf tu dnes ukazuju právě v souvislosti s úvahami o udržitelnosti firemní ziskovosti. Připomenu, že podle pomyslného analytického konsenzu by zisky měly krátkodobě i dlouhodobě výrazně růst. Podle dat Yardeni Research by pětiletý průměrný roční růst dosahovat konkrétně cca 19 %. Což je samozřejmě vysoko i nad velmi optimistickými předpověďmi růstu celé ekonomiky. Hovoříme tu sice o obchodovaných firmách ale i tak by to velice pravděpodobně implikovalo, že dál (a výrazně) poroste podíl zisků na HDP. Tedy že trend vyznačený v grafu bude pokračovat, či dokonce ještě sílit.
Do oněch očekávání se pravděpodobně promítají vize a příběhy spojené s umělou inteligencí. Celkově tu tedy hovoříme o scénáři, kdy by AI prohlubovala předchozí trend, zvyšovala podíl zisků na příjmech a snižovala podíl celkových odměn zaměstnanců. Byl by to jeden rys celkové společensko ekonomické polarizace, která je v USA celkem jasně zřetelná. Nemá přitom asi cenu dlouze rozebírat, že ekonomice a zdaleka nejen jí většinou velké polarizace a nerovnováhy neprospívají. Způsoby, jak se vracet k větším rovnováhám, mohou být přitom relativně hladké, ale také docela nepříjemné. Za příklad toho prvního by přitom mohla být „přirozeně“ rostoucí investiční (ne spekulační) participace lidí na vlastnictví firem. Tedy větší podíl širší populace na akciích a tudíž zmíněných ziscích.
K tomu ještě jedna technická, ale důležitá. Dotknul jsem se jí v samotném úvodu: Občas tu poukazuji na to, že zisky jsou účetní položkou. To, co firmy skutečně vydělají, je jejich volný tok hotovosti. Někdy se účetní zisky od tohoto cash flow nemusí moc lišit, někdy platí opak. O bublinovatosti zisků v pravém slovy smyslu by se pak dalo skutečně hovořit, pokud by zisky nějak systematicky převyšovaly skutečné cash flow.
Třeba Jim Chanos poukazuje na to, že během investičního boomu, kdy jsou investice nad odpisy, je cash flow skutečně „systematicky“ pod zisky. Ty pak můžeme považovat za z části „prázdné“, protože je nafukují odpisy nižší než skutečné investiční výdaje. Během fáze investičního útlumu, kdy investice naopak klesnou pod odpisy, ale budou zisky budou zase pod cash flow. Tedy pod tím, co firmy skutečně vydělají (odpisy převyšují investice). Pokud bychom předchozí stav nazývali ziskovou bublinou (zisky systematicky vyšší než skutečné volné cash flow), jak nazývat druhou fázi cyklu s opačným poměrem? Co je opak bubliny?