Je jasné, že v managementu firem je nepoměrně málo žen. Tento stav bývá obvykle vysvětlován tím, že ženy nemají dostatečné schopnosti, nebo nemají zájem, nebo mají zájem i schopnosti, ale nejsou schopny prorazit skleněný strop. Ten představuje neviditelná hranice jejich kariérního postupu založená na předsudcích a stereotypech, které ženám brání dostat se na vedoucí pozice. Konzervativci a šovinisté se obvykle drží prvního vysvětlení, liberálové a feministky toho třetího a ti, kteří stojí někde uprostřed, obvykle preferují vysvětlení druhé. Co když se ale všichni mýlí?
Malé zastoupení žen ve vedení firem představuje podle mého názoru odraz naší neschopnosti rozlišovat mezi schopnostmi a sebedůvěrou. Lidé obecně zaměňují známky sebedůvěry za skutečné schopnosti a následně se domníváme, že muži jsou lepšími vůdci než ženy. Jinak řečeno, v otázkách vedení je jedinou výhodou mužů to, že dávají na odiv svou nekritickou sebedůvěru, která je navíc v nejednom případě maskována jako charisma či šarm. Toto chování je totiž mnohem častější u mužů než u žen. Tento pohled odpovídá zjištění, že skupiny bez vůdce mají tendenci vybrat si narcise zaměřeného na sebe s přílišným sebevědomím. A takový profil není rovnoměrně zastoupen u mužů a u žen. I Freud tvrdil, že u lidí, kteří následují nějakého vůdce, je jejich osobní narcismus nahrazen tímto chováním u jejich vůdce. Například jejich láska k němu je pak skrytou formou jejich sebelásky, nebo náhražkou neschopnosti přijmout sám sebe.
Pravda je taková, že muži po celém světě se obvykle domnívají, že jsou chytřejší než ženy. Přitom však platí, že arogance a přílišná sebedůvěra jsou v protikladu se schopnostmi dobrého vůdce. Schopnost vybudovat dobrý tým vyžaduje, aby osobní zájmy šly stranou a namísto nich se dostavila práce pro skupinu. V politice, sportu i podnikání platí, že nejlepšími vůdci jsou skromní lidé a tato charakteristika pak mnohem více odpovídá ženám. Kvantitativní analýza prováděná na 23 000 osobách v 26 kulturách ukazuje, že ženy jsou citlivější, uvážlivější a skromnější než muži, což je závěr, který asi moc nepřekvapí. Naše data ze 40 zemí pak ukazují, že muži jsou znatelně arogantnější, manipulativní a jejich ochota vrhnout se do rizika je vyšší. Paradoxem je tak to, že ty samé vlastnosti, které mužům umožní dostat se do čela společností, zapříčiní i jejich pád.
Dobré vedení bylo vždy výjimkou, většina je špatná na úrovni národů, firem, společností či různých organizací. Překvapuje mě tedy, že současná snaha o zvýšení počtu žen ve vedení společností spočívá v tom, že se snažíme naučit je to, co nefunguje. Alice Eagly a její kolegové ve své nedávné studii ukazují, že u žen ve vedení firmy je větší pravděpodobnost lepší komunikace vize, lepšího vzdělávání podřízených a jejich vedení, či flexibilnějšího a kreativnějšího řešení problémů. Tento výzkum může sice ovlivnit to, že ženy musí mít na dosažení stejné pozice jako muži vyšší vzdělání, ale pravdu se nedozvíme do chvíle, kdy nebude tento faktor eliminován. Současný systém funguje tak, že muži jsou odměňováni za svou neschopnost, zatímco ženy trestány za své dovednosti a biti jsme na tom všichni.
Autorem je Tomas Chamorro-Premuzic.
(Zdroj: Harvard Business Review)