Mezi Ruskem a Běloruskem se schyluje k obchodní válce. Bojovat se má o mléko, ropu a potaš – všechno klíčové suroviny pro běloruské hospodářství. Napětí mezi dvěma státy, které teoreticky spojuje svazová smlouva, celní unie a účast v řadě dalších organizací, poukazuje na institucionální nevyzrálost integračních uskupení vedených Moskvou a také na nebezpečně těsné propojení politiky a byznysu v obou zemích.
Vše začalo na konci července, kdy se rozpadl rusko-běloruský kartel těžařů potaše (uhličitanu draselného), který se používá k výrobě hnojiv. Ruský těžař Uralkali, ovládaný miliardářem Sulejmanem Kerimovem, se oficiálně odpojil od vývozní společnosti BKK, přes niž svou produkci na světových trzích prodával i jeho dosavadní partner Belaruskali, kterého vlastní běloruský stát. BKK ovládala 43 % světového obchodu s klíčovou zemědělskou komoditou. Rozpad postsovětského potašového kartelu vážně narušil vysoce koncentrovanou strukturu trhu, kterému do té doby vládly dvě vývozní skupiny. Na jedné straně stála BKK, která dominovala euroasijskému prostoru, a na druhé sdružení severoamerických těžařů Canpotex. Obě obchodní skupiny každý rok nastavovaly identické ceny na hlavních trzích typu Indie a Číny a podle zákazníků fakticky provozovaly tvrdý duopol. Výsledkem roztržky byl celosvětový propad akcií těžařů v rozsahu 15-20 %.
Příčiny rozpadu potašové aliance nejsou tak důležité jako fakt, že rozchod s Uralkali běloruská strana nepřijala zrovna nejlépe. Rusové prý s nimi tento destruktivní a nezodpovědný krok vůbec nekonzultovali a učinili ho pouze se sobeckým ohledem na prospěch několika akcionářů Uralkali, kteří těsně před ohlášením roztržky a všeobecným propadem kotací zavčas své podíly prodali. Výkonný ředitel Belaruskali Valerij Kirijenko před deseti dny prohlásil, že se stávajícím managementem Uralkali už jednat nehodlá.
To mělo být náznakem dalšího vývoje událostí, jelikož v pondělí byl v Minsku zatčen výkonný ředitel Uralkali Vladislav Baumgertner. Muži (běloruského) zákona si pro nic netušícího top manažera přišli hned po skončení jeho schůzky s běloruským premiérem. Baumgertnera, který po ohlášení odchodu Uralkali z kartelu předpověděl pokles cen potaše o 25 %, běloruská policie obvinila z těžkého poškození běloruských státních zájmů, odcizení téměř 100 mil. USD a také ze způsobení újmy Belaruskali. Ať už byla obvinění pravdivá nebo ne, spojení běloruských státních zájmů s Belaruskali těsné skutečně je. Hodnota největšího exportéra v zemi, na nějž má už delší dobu políčeno nejeden ruský oligarcha, je odhadována na 20-30 mld. USD, což odpovídá 40-50 % ročního ekonomického výstupu Běloruska.
Naštvaná ruská reakce na sebe nenechala dlouho čekat a vyostřila se poté, co ruského velvyslance v Minsku na tamní prokuratuře k Baumgertnerovi ani nepustili. Včera se proto Moskva rozhodla nasadit na běloruského prezidenta Lukašenka tvrdší páky.
První ruskou salvu vypálil hlavní hygienik Genadij Oniščenko, když prohlásil, že běloruské mléko a mléčné produkty vyvážené do Ruska nesplňují řadu norem a jejich kvalita je v mnoha případech pochybná. Na běloruské mlékaře se snesla těžká kanonáda byrokratických paragrafů celní unie. Špatně vyvedené etikety, málo (nebo moc) bakterií, moc (nebo málo) tuku, atd. S případem šéfa Uralkali samozřejmě vyšetřování potravinářské inspekce vůbec nesouvisí.
Loni Rusko dovezlo zhruba 4 mil. tun běloruského mléka a mléčné produkce, což odpovídá 46,7 % jeho veškerého mléčného importu. Podle běloruského ministerstva zemědělství připadá 70 % exportu na masnou a mléčnou produkci a směřuje do Ruska. Příjmy z něj by letos měly dosáhnout 4,3 mld. USD. Fakt, že se jedná o jednu z klíčových obchodních komodit (a tedy i slabých míst) běloruské ekonomiky, se ukázal už v roce 2009, kdy mezi Minskem a Moskvou vypukla první mléčná válka.
Analytici Oniščenkovu vyjádření považují za „varovný výstřel“, přičemž ne do vzduchu, ale dobře mířený. Mlékárenský podnik, jehož nevyhovující produkci hlavní ruský hygienik konkrétně jmenoval, totiž patří Lukašenkovi blízkému Alexandru Mošenskému, kterému místní tisk neřekne jinak než „prezidentova šrajtofle“. Mošenský je známý i v Rusku, kde letos nakoupil několik mlékárenských provozů. Úplný zákaz dovozu běloruského mléka by mohl postihnout některé významné ruské odběratele typu místních poboček či . S náhradou však podle obchodníků dychtivě přispěchají mlékaři z Evropy a Latinské Ameriky.
Několik hodin po Oniščenkovi kanony vytáhla státní společnost Transněfť, spravující ruské ropovody. Dodávky do skvěle zmodernizovaných běloruských rafinerií (dalším velkém zdroji exportních příjmů – Lukašenko levnou ruskou ropu zpracuje a pak draze prodává u sousedů) budou v září sníženy o 400 tisíc tun, tedy zhruba o 20 %. Důvod: nutnost provést neodkladné servisní práce na ropovodu Družba. Potrubí se prý nachází „v havarijním stavu“.
(Zdroje: Kommersant, RIA Novosti)