Evropský tisk, dlouho držený nad vodou dotacemi a bohatými majiteli zajímajícími se víc o moc než o zisk, se probouzí do drsné reality. Odvětví, stižené rozpočtovými škrty a propadem nákladu a reklamních příjmů, čekají otřesy, propouštění a slučování.
Na rozdíl od americké konkurence zatím evropské deníky nečelily příliš velkému tlaku na osekání nákladů či hledání nových předplatitelů na internetu nebo alternativních zdrojů příjmů. Ve Francii loni noviny na dotacích a daňových úlevách získaly 800 mil. EUR. V Řecku do vypuknutí krize fungovalo přes 70 listů, často krmených reklamou státních firem.
Teď se systém hroutí, obzvlášť v těžce předluženém jihu eurozóny. Subvence se stávají obětí úsporných opatření a do toho přichází propadající náklad a dvouciferný pokles příjmů z tištěné reklamy. Francouzský list La Tribune musel loni změnit kabát a začít vycházet jako týdeník. Majitel předního španělského deníku El Pais je téměř insolventní. Desítky titulů ve Španělsku a Řecku byly zrušeny. Polská Gazeta Wyborcza, která kdysi vycházela nákladem 670 tisíc výtisků, dnes denně neprodá ani 200 tisíc kopií.
Po letech hýčkání státem mnoho listů není připraveno využít masové rozšíření smartphonů a tabletů a přenést těžiště působení na digitální platformy. Slabou obchodní strategii a roky ztrátového provozu tolerovali i někteří dlouholetí vlastníci. „Dojde ke konsolidaci kolem velkých hráčů,“ tvrdí Louis Dreyfus, výkonný ředitel francouzského deníku Le Monde.
V Itálii se loni výdaje na reklamu propadly na 20leté minimum a státní subvence oproti roku 2006 klesly o 60 %. Prodeje novin v zemi v posledních pěti letech klesly o 22 %. Mediální skupina RCS, které patří prominentní deník Corriere della Sera, utrpěla ztrátu 500 mil. EUR a jen těsně se vyhnula bankrotu. Primitivní internetové stránky, které jsou navíc zdarma, a nedostatek pravidelných předplatitelů listu znemožňují sbírat užitečná marketingová data.
Migraci do digitálního prostoru brzdí i protesty žurnalistů, kteří odmítají psát pro tištěnou i online verzi. Zaměstnanci Corriere loni přistoupili na integraci obou platforem, která vyústí ve vyhazov pro 70 lidí. Do tří let se chce skupina v Itálii a Španělsku zbavit 800 pracovních míst. Výkonný ředitel RCS v dubnu představil plán na zvýšení příjmů z digitálního obsahu, avšak řada akcionářů s ním nebyla spokojena. Víkendové vydání Corriere tuto sobotu nevyšlo, jelikož reportéři stávkují kvůli prodeji centrály v Miláně.
Potíže italských novin komplikuje relativně nízké rozšíření internetu mezi obyvatelstvem. Podle údajů Eurostatu 37 % Italů nikdy nebylo na síti; unijní průměr je přitom 22 %. „Jestliže jiní vydavatelé mohou kompenzovat klesající náklad a příjmy z reklamy s pomocí digitálního předplatného a dalších služeb, v Itálii to zkrátka nejde,“ tvrdí výkonná ředitelka byznysového listu Il Sole 24 Ore Donatella Treu. Internetová verze Il Sole nedávno přešla na placený obsah, avšak podnik stále prodělává.
Těžké zítřky čekají vydavatele i ve Francii, kde náklad během pouhých čtyř let klesl o třetinu a vláda chystá ořezat dotace. Le Monde začal slučovat redakce tištěné a internetové verze teprve v loňském roce, poté co deník koupil místní miliardář ve snaze zachránit ho před bankrotem. Dnes má Le Monde 120 tisíc online předplatitelů a dosahuje provozního zisku. Do digitální éry se snaží vstoupit i čtenější Le Figaro.
Světlou výjimkou na trhu je Německo, kde tržby od roku 2008 klesly jen o 10 %. Dvě třetiny dospělých v největší zemi eurozóny stále pravidelně čtou noviny. Vydavatelé, kteří žádné subvence nedostávají, se agresivně snaží lákat nové předplatitele. Digitální příjmy vydavatelského obra Axel Springer loni poprvé překonaly tržby z tištěných periodik, což společnosti pomohlo k nejvyššímu zisku v historii.
(Zdroje: WSJ, Reuters)