Finanční krize vedla ke snížení blahobytu ve vyspělém světě, přičemž dopad byl nejtíživější v zemích eurozóny. Uvedla to dnes ve své zprávě Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Řada evropských zemí je ale nadále považována za nejlepší místo k životu. K pětině nejbohatších států patří vedle Austrálie, Kanady a Nového Zélandu stále Švýcarsko, skandinávské země i Británie. Většina ostatních evropských zemí včetně Česka dál spadá do skupiny 60 procent států, kde jsou například i USA či Japonsko, které mají průměrnou úroveň blahobytu.
Ze členů eurozóny pouze Řecko a Estonsko jsou součástí skupiny, která představuje pětinu zemí, v nichž je poměrně nízká úroveň blahobytu. K nim se řadí i například Turecko, Brazílie a Mexiko.
Zatímco podle OECD příjmy a zaměstnanost zaznamenaly od počátku krize v roce 2008 pokles, hospodářské potíže měly ještě širší dopady: ovlivnily důvěru lidí v instituce a jejich názor na fungování demokracie, stejně tak jako míru jejich očekávání vnější pomoci.
Podle OECD neměla nicméně krize žádné měřitelné účinky na zdravotní úroveň obyvatelstva, i když mnoho lidí si stěžuje na větší stres z obav ze ztráty zaměstnání.
Ve 34 vyspělých členských zemích OECD byl reálný hrubý domácí produkt na obyvatele o jedno procento nižší v roce 2012 než v roce 2007. Naopak skutečné příjmy domácností, které zahrnují dávky a platby poskytované státem, stejně jako platy a investice, byly loni o jedno procento vyšší než před krizí.
Pokud jde o příjmy, Američané přestáli krizi lépe než Evropané. Zatímco americké HDP na obyvatele se koncem roku 2012 vrátilo téměř na předkrizovou úroveň, příjmy domácností stouply o dvě procenta ve srovnání s rokem 2007. V eurozóně byly HDP na obyvatele a příjmy domácností za stejné období o více než čtyři procenta nižší. V Evropě byly krizí nejvíce zasaženy země na jihu kontinentu - příjmy řeckých domácností v letech 2010 a 2011 poklesly proti roku 2007 o deset procent.
Přijetí úsporných opatření v eurozóně v reakci na krizi se stalo hlavní příčinou rozdílu ve srovnání s USA, protože vyšší daně a zmrazené mzdy snížily disponibilní příjmy do rozpočtů.
"Snížení vládního strukturálního primárního deficitu bylo největší v eurozóně a spojilo se s velkým poklesem reálných disponibilních příjmů domácností na obyvatele," uvedla OECD.
Vyšší míra nezaměstnanosti a finanční stres v důsledku krize se promítly do snížení pocitů spokojenosti v zasažených zemích - u obyvatelů eurozóny více než v USA.
Nejhorší propad byl nepřekvapivě zaznamenán v Řecku - mezi lety 2007 a 2012 se spokojenost Řeků podle indexu OECD snížila o 20 procent. V Itálii to bylo o 12 procent a ve Španělsku o deset procent. Ve Spojených státech to bylo o sedm procent.
V roce 2012 byli nejspokojenější Švýcaři v závěsu s Nory, Islanďany, Švédy a Dány. Nejnejspokojenější byli Maďaři, před nimiž na tom byli o něco lépe Portugalci, Řekové a Turci. Češi byli 23. po Francouzích a Chilanech, Slováci 28. po Jihokorejcích a Japoncích.
V některých zemích spojenost vzrostla. V Německu, kterému se krizí daří proplouvat s udržováním nízké úrovně nezaměstnanosti poměrně bez úhony, to bylo o více než čtyři procenta.
Nespokojenost ve většině zemí se projevila i v chování obyvatel. V nejzasaženějších státech klesla účast ve volbách nebo jiná forma občanské aktivity, například obracení se na úřady.
Jednou z mála oblastí, v nichž si eurozóna vedla lépe než USA a Japonsko, bylo vnímání síly sociálních kontaktů, tedy do jaké míry lidé věří, že se mohou spolehnout na rodinu a přátele, když se na ně obrátí o pomoc a podporu v případě nouze.