K dědění ze zákona dochází v případě, že zůstavitel neučinil žádný krok k vyloučení této formy přechodu jmění. Pokud tedy zůstavitel neuzavřel dědickou smlouvu či nepořídil pro případ smrti závětí, přichází na řadu zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo její části. Zákonodárce při určování jasných pravidel vychází z předpokladu, že v případě smrti zůstavitele by měli dědit ti, kteří mu byli „nejblíže“. Dosavadní úprava dědických skupin v občanském zákoníku byla nedostatečná v tom smyslu, že byla příliš úzká a umožňovala přiřknout pozůstalost státu namísto osob, které byly se zůstavitelem byť i vzdáleně příbuzné. Z tohoto důvodu jsou v NOZ ještě další dvě dědické třídy, které se takzvané odúmrti (připadnutí dědictví státu) snaží zabránit.
První třída dědiců
Pokud jde o první čtyři dědické třídy, nedochází podle NOZ k žádným podstatným změnám. Tak v první dědické skupině i nadále budou dědit společně zůstavitelovy děti a jeho manžel/ka, a to každý stejným dílem. Nebude-li dědit některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti, případně vzdálenější potomci. Měl-li zůstavitel manželku a dvě děti, přičemž jedno z dětí již zemřelo a zanechalo po sobě další dvě děti (vnuky zůstavitele), pak v první dědické skupině bude dědit manžel/ka zůstavitele jednu třetinu, první dítě zůstavitele druhou třetinu a dědický podíl zemřelého dítěte připadne jeho potomkům každému v rozsahu jedné šestiny. Stejně jako dosud i podle NOZ platí, že v první dědické třídě nemůže manžel dědit sám.
Druhá třída dědiců
Neměl-li zůstavitel žádné děti, budou ve druhé dědické třídě dědit manžel, zůstavitelovy rodiče a dále ti, kdo se zůstavitelem žili před jeho smrtí nejméně po dobu jednoho roku ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost či byli odkázání výživou na zůstavitele („spolužijící osoby“). Z této dědické třídy bude dědit manžel jednu polovinu a ostatní si stejným dílem rozdělí druhou polovinu. K zajímavé situaci může dojít, pokud zůstavitel neměl děti, se svou manželkou již nežije, ale k rozvodu nedošlo a současně zůstavitel sdílí více než jeden rok společnou domácnost se svou novou přítelkyní. V případě, že zůstavitel zemře, bude podle pravidel druhé dědické třídy dědit jednu polovinu manželka zůstavitele, přestože již se zůstavitelem nežije a jednu polovinu přítelkyně zůstavitele, která se zemřelým sdílela společnou domácnost (za předpokladu, že zůstavitelovy rodiče již nežijí).
Třetí třída dědiců
Ve třetí třídě dědiců si pozůstalost či její část rozdělí rovným dílem spolužijící osoba a zůstavitelovi sourozenci, případně jejich děti.
Čtvrtá třída dědiců
Pokud nedědí nikdo ve třetí třídě dědiců, budou ve čtvrté dědické třídě dědit prarodiče zůstavitele.
K výše uvedeným čtyřem dědickým skupinám, resp. dědickým třídám, jak je nově NOZ označuje, přidal zákonodárce ještě dvě dědické třídy. Přestože se s největší pravděpodobností bude jednat o výjimečné případy, nelze teoreticky takovou možnost vyloučit a zákonodárce tak brání tomu, aby pozůstalost přešla na stát v případě, že existují i třeba vzdálení příbuzní zůstavitele.
Pátá třída dědiců
V páté dědické třídě tak budou dědit prarodiče rodičů zůstavitele, tj. pradědové a prabáby. Prarodičům zůstavitelova otce (dvěma pradědům a dvěma prabábám) připadne společně jedna polovina a o tuto jednu polovinu se obě dvojice prarodičů rozdělí rovným dílem. Obdobně to platí i o prarodičích zůstavitelovy matky. Teoreticky za předpokladu, že budou všechny prabáby a pradědové zůstavitele naživu, dostane každý z pozůstalosti jednu osminu. V případě, že jeden ze dvojice dědit nebude, připadne jeho osmina druhému členu. Pokud by nedědil nikdo z příslušné dvojice, připadne celá jedna čtvrtina druhé dvojici téže strany a obdobně nebude-li dědit ani jedna dvojice téže strany, připadne dědictví dvojicím druhé strany, a to ve stejném poměru, v jaké se dělí o polovinu dědictví, která jim připadla přímo.
Šestá třída dědiců
V šesté dědické třídě zákonodárce doplnil ještě možnost nabýt dědictví praneteřím a prasynovcům a strýcům a tetám, každému rovným dílem. Pokud by teta či strýc nežili, zdědí jejich podíl jejich děti, to znamená zůstavitelovi bratranci nebo sestřenice.
Jak již bylo zmíněno v úvodu tohoto článku, teprve v případě, že nedědí nikdo v rámci jednotlivých dědických tříd, připadne dědictví jako odúmrť státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic.