Nově už není nutné zvažovat, zda se smlouva řídí občanským nebo obchodním zákoníkem. NOZ slučuje úpravu kupní smlouvy do jednoho předpisu, a upravuje jak smlouvy uzavírané při podnikatelské činnosti, tak i specifika týkající se prodeje, kdy je zákazníkem konečný spotřebitel. Stranou nadále zůstaly jen případy koupě vyplývající ze zvláštních předpisů – například u účastnických cenných papírů, investičních cenných papírů na kapitálovém trhu a podobně.
Celá úprava kupní smlouvy je v zásadě dispozitivní (nejde-li o spotřebitelské smlouvy), to znamená, že smluvní strany si mohou v rámci dobrých mravů a veřejného pořádku upravit svá práva a povinnosti odchylně od ustanovení zákona. Mnoho ujednání, pro které dřívější právní úprava vyžadovala písemnou formu, je dnes možné dohodnout ústně, a to včetně smluvní pokuty nebo smlouvy o smlouvě budoucí kupní na nemovitost. Volnější úprava má ovšem i svá úskalí, a to například v podobě tzv. písemných potvrzení.
NOZ vychází z komerční kupní smlouvy popsané v obchodním zákoníku. Přejímá tedy do obecné úpravy řadu institutů, na které jsme dosud byli zvyklí pouze v kupních smlouvách uzavíraných mezi podnikateli. Zásadní je, že kupní smlouvu je nyní možné platně uzavřít, i když ve smlouvě není uvedena kupní cena. Toto bylo dosud možné právě pouze u obchodních smluv, jejichž předmětem byla koupě zboží. Nyní se to vztahuje na jakýkoli případ koupě, musí být ovšem z obsahu smlouvy zřejmé, že smluvní strany měly v úmyslu kupní smlouvu uzavřít i bez sjednání kupní ceny.
Také je i nadále možné v kupní smlouvě dojednat různé vedlejší doložky, přičemž novinkou je výslovná úprava výhrady zpětného prodeje (která funguje obdobně jako zpětná koupě) a výhrady lepšího kupce. Ta umožňuje prodávajícímu dát přednost lepšímu kupci, přihlásí-li se v určené lhůtě. Pokud si strany nedomluví jinak, může prodávající uplatnit toto právo u movitých věcí do tří dnů a u nemovitých věcí do jednoho roku od uzavření smlouvy. Zajímavé je, že zákon nestanovuje závazně, v čem má být nový kupec „lepší“. Prodávající může dát přednost tomu, kdo nabízí vyšší cenu, ale může se rozhodnut i jinak. Z praktického hlediska je nepochybně významná možnost zapsat vybraná vedlejší ujednání do veřejného seznamu, čímž domluva stran bude působit vůči všem.
Prodávající dodá vadně
Bohužel, ani sebelepší smlouva nezabrání tomu, že prodávající může porušit své povinnosti a věc kupujícímu nepředat řádně a včas. Aby se kupující mohl domáhat nároků z vad, má předně povinnost prohlédnout zboží co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci (nejčastěji při předání). Dále je povinen případné vady oznámit prodávajícímu bez zbytečného odkladu. Na rozdíl od dosavadní úpravy je ale NOZ ke kupujícím vstřícnější. Pozdní oznámení nezpůsobí úplný zánik jejich práv z vadného plnění, ale soud je nepřizná pouze na námitku prodávajícího, kterou navíc nemůže uplatnit, pokud je vada důsledkem skutečnosti, o které při odevzdání věci věděl nebo musel vědět.
Není vada jako vada
Zákonná odpovědnost za vady se týká pouze vad, které existovaly v době přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Za později vzniklé vady prodávající odpovídá pouze tehdy, když vznikly v důsledku porušení jeho povinností. Přitom NOZ při prodeji zboží v obchodě předpokládá, že pokud se vada projeví v průběhu šesti měsíců od převzetí, existovala již při převzetí. Prakticky to znamená, že prvních šest měsíců je uplatnění vad pro kupujícího poměrně snadné, jelikož prodávající by mu musel prokázat, že zboží bylo bezvadné. Později, až do dvou let, se kupující může práv z vad domáhat také, bude ale muset existenci vady při předání prokázat on.
Kupující si může zvolit mezi odstraněním vady (dodáním nové věci nebo její opravou) nebo přiměřenou slevou z kupní ceny. Pokud by šlo o podstatné porušení smlouvy, může od smlouvy rovnou odstoupit. U zboží prodávaného v obchodě (včetně těch internetových) se nerozlišuje, zda je porušení podstatné nebo nikoli. Má-li věc prodaná v obchodě vady, může si kupující v principu vybrat buď dodání nové věci bez vad, opravu věci nebo přiměřenou slevu z kupní věci. Oproti dosavadní úpravě je tedy katalog upraven výhodněji pro kupující, jelikož mohou požadovat přímo slevu z ceny, aniž by se museli například nejdříve domáhat výměny nebo opravy zboží.
Naproti tomu je nutné odlišovat smluvní záruční odpovědnost (tzv. záruka za jakost), kterou může, ale nemusí prodávající poskytnout. Zpravidla má podobu záručního listu, prohlášení v kupní smlouvě nebo je uvedena na obale. Prodávající se tak zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. V tomto případě tedy není rozhodné, kdy vada vznikla, jelikož stačí, že daná věc v záruční době neodpovídá prohlášení prodávajícího.