Ekonom Thomas Piketty ve své nové knize tvrdí, že návratnost kapitálu v současné době převyšuje tempo ekonomického růstu. Tento stav má podle něho trvat ještě velmi dlouho a výsledkem bude neustále rostoucí podíl kapitálu na příjmech a naopak klesající podíl práce. Tou podstatnou otázkou je zde právě to, zda návratnost kapitálu bude skutečně dlouhodobě převyšovat tempo růstu. Podle mého názoru jde o problém, které je jen variací na téma „roboti či globalizace“.
Argumenty z tábora „roboti“ tvrdí v principu následující: „Práce“ znamená pronájem specifické formy kapitálu, kterou je kapitál lidský. Pokud budou technologie hodnotu tohoto kapitálu neustále snižovat, klesne i jeho podíl na celkové hodnotě kapitálu. Jinak řečeno, podíl mezd na příjmech bude klesat k nule. Argumenty z tábora „globalizace“ tvrdí něco jiného: V roce 1973 začala opětovná globalizace světové ekonomiky, předtím hrála významnou roli omezení obchodu, která nastala po obou světových válkách. V té době bylo k dispozici hodně práce a málo kapitálu. Ten byl koncentrován ve velmi bohatých zemích. Uvolňování mezinárodního obchodu znamenalo i uvolnění volné práce do celé globální ekonomiky. Návratnost vzácného kapitálu se tak drží vysoko, návratnost práce naopak klesá. Tato nerovnováha bude nakonec eliminována, ale vyžaduje to čas.
Obě vysvětlení se navzájem nevylučují. Pokud jsou ale rozhodující roboti, musíme přemýšlet o tom, že učiníme velmi těžká politická rozhodnutí. Jestliže je rozhodující globalizace, měli bychom naopak čekat, až její důsledky pominou. Podivné se mi na celé věci zdá to, že konzervativní ekonomové mají tendenci tvrdit, že hlavní roli hrají roboti, zatímco liberálnější ekonomové hovoří spíše o významu globalizace. Mají-li pravdu oni, nepomohou ani různá obchodní omezení. Můžeme jen čekat, až chudé země doplní svou kapitálovou zásobu a podíl práce na příjmech se vrátí zpět na dřívější hodnoty. Takový postup by obecně preferovali konzervativci. Jejich tvrzení o větším významu robotů ale implikují, že podíl práce na příjmech se už nikdy k normálu nevrátí. To by ovšem znamenalo, že pokud se máme vyhnout masovému lidskému utrpení, musí přijít intenzivní redistribuce příjmů. A tu by konzervativci určitě nepodporovali.
Autorem je ekonom Noah Smith.
(Zdroj: Noahpinion)