Během léta jsem od britských Židů několikrát slyšel, že se poprvé v životě cítí ohroženi. V roce 2013 provedla European Union Agency for Fundamental Rights průzkum, z nějž vyplývá, že téměř třetina evropských Židů zvažuje odchod a důvodem je antisemitismus. Ve Francii o tom uvažuje až 46 % z nich, v Maďarsku dokonce 48 %. Židé se sami sebe začínají ptát, zda mají v Evropě budoucnost. Ale bylo by chybou přehánět. Dnešní Evropa není Německem třicátých let. Nenávist vůči Židům není podporována vládami a předsudky nejsou ve společnosti hluboce zakořeněny. V Británii je protižidovský sentiment na nižších úrovních než v USA. I tak je ale současný vývoj důležitý a momentální vlně antisemitismu musíme porozumět.
Antisemitismus měl s Židy vždy jen nepřímou souvislost. Byli jeho obětí, ale ne jeho příčinou. A politika nenávisti, která začíná u Židů, u nich nekončí. Za Hitlera a Stalina netrpěli jen oni a to samé platí nyní, co se týče kroků radikálních islamistů. Útoky na Židy po celém světě jsou součástí širší agresivity vůči náboženským minoritám, které jsou někdy ekvivalentem etnických čistek. V konečném důsledku jde o útok proti západní demokracii a svobodě. Nebude-li zastaven, Evropa se vrátí do doby temna.
V Evropě je částečně patrný starý antisemitismus extrémní pravice a radikální levice. Ten nebyl nikdy vykořeněn a jen spal v době, kdy byly útoky na Židy považovány za nepřijatelné. Toto tabu je nyní pryč, ale hybná síla ataků se také změnila. Dnešní antisemitismus se od toho starého liší v několika hlavních oblastech. Ve středověku byli Židé nenáviděni kvůli jejich náboženství. V devatenáctém a dvacátém století budila nenávist jejich národnost. Dnes ji budí jejich stát. Izrael existuje 66 let, tato jeho existence je ale stále zpochybňována a na mnoha místech dokonce popírána. Posunulo se i epicentrum antisemitismu. Po tisíc let byli Židé podezřelou nekřesťanskou silou v Evropě. Nyní jsou podezřelou neislámskou silou na Středním východě.
Změnil se také způsob, jakým je dnes antisemitismus legitimizován. Ospravedlnit nenávist je těžké a proto k tomu bývá používáno vyšších autorit. Ve středověku posloužilo náboženství, v Evropě devatenáctého století „rasové vědecké studie“ a sociální darwinismus. Ten tvrdil, že i mezi společnostmi přežijí pouze ty nejsilnější tím, že eliminují ty slabé. Po druhé světové válce přišel ideál lidských práv. Izrael je obviňován z hříchů proti lidským právům: Rasismu, apartheidu, zločinů proti lidskosti, etnických čistek a pokusů o genocidu. Více než polovina rezolucí Rady OSN pro lidská práva přijatých po roce 2006 je zaměřena na Izrael. I pouhá disproporce mezi tím, kolika obviněním čelí tato země a země jiné utvrzuje Židy v tom, že primární motivy zde nejsou humanitární povahy.
Antisemitismus znamená ve svém jádru neschopnost vytvořit dostatek prostoru pro rozdíly mezi lidmi. Tato schopnost je ale úplným základem svobodné společnosti. Politika nenávisti se týká křesťanů, muslimů, Židů a všech dalších. Bojovat proti ní musíme společně, bez rozdílu vyznání. Ohrožena je naše svoboda a tento boj bude největší bitvou 21. století.
Autorem je Jonathan Sacks působící na New York University, Yeshiva University a King’s College London.
Zdroj: WSJ