Řekové zvolali dost! Z popela voleb má povstat obrozená země plná důstojnosti

Více než čtyřicet let střídavé nadvlády stran Nové Demokracie a Pasok se v Řecku nachýlilo svému konci. Samotní občané středomořského státu totiž s varovným prstem zvolali dost, když ve víkendové volbě poměrně suverénně přiřkli moc do rukou radikálně levicového uskupení Syriza. Svým rozhodnutím tak zemi nasměrovali na zcela opačnou stezku, než po které kráčela od „překonání“ dluhové krize v roce 2010.

Tehdy ve snaze odvrátit státní bankrot země požádala o pomoc MMF a Evropskou unii. Díky vstřícnosti evropských věřitelů (především troiky, tedy seskupení MMF, ECB a Evropské komise) bylo zemi přiklepnuto 240 mld. EUR v úvěrových programech, s jejichž pomocí mělo být zdevastované hospodářství postaveno zpět na nohy. Výměnou za peněžní linku Řecko přislíbilo masivní výdajové škrty, snížení důchodů a mezd a opakované zvyšování daní. A právě radikální utahování opasků v řeckých občanech propudilo zlou krev. Té dokázala velice umně využít levicová Syriza, která s největší pravděpodobností (sečteno bylo 99,8 % hlasů) získá 36,3 % všech hlasů.

Budoucí premiér vlády a lídr uskupení Syriza Alexis Tsipras tak může začít spřádat plány na prosazení klíčových bodů svého programu. On sám za prioritu své strany označil „znovuzískání ztracené důstojnosti nejen pro lid ale celé Řecko“. Kromě zvýšení minimální mzdy, navýšení veřejných výdajů či zavedení daně z luxusu tak bezesporu narážel na další klíčové položky své předvolební rétoriky. Tou nejzásadnější je otázka výše zmiňovaných dluhů vůči věřitelům plynoucím z úvěrových programů minulých let. Ekonomičtí poradci vítězné Syrizy již v listopadu zveřejnili publikaci na téma řešení dluhových problémů v rámci eurozóny. Argumentují v něm pro odkoupení dluhů členských států Evropskou centrální bankou, která získané cenné papíry překonvertuje na zerobondy (nenesoucí žádný výnos) s tím, že smluvní dohoda bude zaručovat zpětný odkup dluhových nástrojů jednotlivými státy v situaci, kdy se veřejný dluh dostane pod hranici 20 % HDP. Dá se předpokládat, že právě okolo snahy odpustit jednu část dluhů a u druhé docílit odložení jeho splatnosti bude formován první pokus Syrizy, jak redefinovat svou dluhovou službu.

Nechuť partnerů

Dá se však očekávat, že země narazí na výrazný odpor. Již v minulých týdnech přední evropští lídři zdůraznili, že od nové řecké vlády budou vyžadovat plnění smluvních ujednání. V případě, že by se pak země rozhodla k jejich nerespektování, mohla by čelit vážné hrozbě zastavení kohoutků peněžní pomoci. A to ani sám Tsipras pravděpodobně nebude ochotný riskovat. Logickým vyústěním by totiž bylo vystoupení z eurozóny, které není za dané situace pro Tsiprase a jeho stranu strategií číslo jedna. Ostatně sám lídr Syrizy v listopadu 2013 označil odchod jakékoliv země z eurozóny za katastrofu pro celou Evropu. Na druhou stranu je třeba počítat, že právě riziko možného Grexitu může Syriza využít při mocenských hrách s členy eurozóny. Mezi nimi totiž panuje značný rozkol způsobený fiskální disciplínou vyžadovanou Německem na jedné straně a touhou nastartovat hospodářský růst v duchu keynesiánských teorií na straně druhů.

Kromě problémů spojených s možnou ztrátou úvěrové linky existuje ve snaze Syrizy výrazně změnit politický kurz ještě jeden (daleko méně problematický) háček. Ačkoliv Syriza jednoznačně ovládla volby a zároveň získá jako vítěz dodatečný bonus 50 křesel, vytoužené majority nedosáhne. Po přepočtu hlasů by totiž na uskupení mělo připadnout 149 křesel v třísetčlenném parlamentu. Logickým vyústěním tak bude formování koalice se stranou Nezávislého Řecka. Ta se totiž netají svým odporem k rozpočtovým škrtům spjatým s mezinárodní finanční pomocí a může tak být optimálním partnerem. Tsipras proto již dnes hodlá navštívit lídra Panose Kammenose, následovat by měla i schůzka se Stavrosem Theodorakisem, lídrem trojky voleb Potami. I přes případný souhlas obou stran v klíčové otázce rozpočtové disciplíny zůstává ve hře mocenský boj, kterému se Syriza bez zformování „čisté“ většiny jednoduše nevyhne.

Následující týdny tak ovládne především koaliční vyjednávání a ladění představ budoucích vládnoucích stran. Následně můžeme očekávat kroky k redefinování stávajících smluv s evropskými věřiteli. Právě zde se pak rozhodne o osudu celého Řecka a v nejčernějším scénáři možná i celé eurozóny. Z popela vše měnících voleb pak může povstat obrozená země, nebo také outsidery na pokraji definitivní záhuby…