Poslední dobou se hodně hovoří o nové technologické bublině. Například miliardář Mark Cuban se domnívá, že valuace start-up firem leží příliš vysoko, souhlasí s ním i někteří zástupci venture kapitálu. O technologické bublině hovoří rovněž hedge fondový magnát David Einhorn. Je možné, že mají pravdu. Já ji neznám a stejně je na tom většina ostatních. Každopádně ovšem není pravděpodobné, že by dnešní bublina byla stejná jako ta z konce devadesátých let. Tedy pokud tu vůbec nějaká bublina je. Měli bychom totiž rozlišovat mezi ní a tím, co je lepší nazývat chybou v ocenění. Rozdíl je významný.
Chyby v ocenění nastávají v situaci, kdy si myslíme, že něco má velkou hodnotu a pak se ukáže, že tam hodnota není. Pro finanční trhy je to dennodenní chleba. Ekonomové se domnívají, že bublina je něčím mnohem významnějším. Vnímají ji jako hru, která se točí kolem principu „ještě většího blázna“. Každý pak nakupuje i za ceny, o kterých se domnívá, že leží příliš vysoko. Věří totiž, že se najde někdo, kdo od nich aktivum koupí za ceny ještě vyšší. Jde o spekulativní bublinu a v rámci devadesátých let o ní skutečně můžeme hovořit.
Klíčovým předpokladem vzniku spekulativních bublin je ona víra v ještě většího blázna, který se na trhu objeví. Dnešní posedlost technologickými firmami má ale úplně jiný mechanismus. Nejdříve do nich vkládají peníze andělé, zdroje jsou poskytovány i přes tzv. crowd funding. Pak přichází řetěz venture fondů a na konci, pokud firma ještě existuje, přichází prodej přes kapitálový trh nebo akvizice. Významné je, že dnes jsou IPO mnohem vzácnější, než tomu bývalo dříve. A také jsou mnohem větší. Když provedl IPO , získal 300krát více peněz než před patnácti lety. Trend k větším IPO prováděným v pozdější fázi rozvoje firmy je odrazem nové regulace. Ta se snaží zabránit i tomu, aby někteří spekulanti potopili mladou firmu na základě negativních zpráv.
Většina investorů tedy neprovádí exit přes IPO, ale své firmy prodává společnostem jako , , , či . Na rozdíl od devadesátých let tak mají tito investoři většinou přesnou představu o tom, kdo od nich bude kupovat. Pokud by tedy sázeli na „většího blázna“, musel by jím být a spol. Je možné, že i tito kupci platí soustavně vysoké ceny. I kdyby tomu tak bylo, nejde o spekulativní bublinu, ale o valuační chyby. Já nejsem žádný expert na valuaci technologických firem. Zdá se ovšem, že důvod pro vysoké ceny za malé technologické firmy je jasný: Jde o formu pojištění.
kdysi kraloval trhu osobních počítačů. Když se ale počítače začaly hýbat směrem k online připojení, začal prohrávat s Googlem. Ten se stal králem v oblasti vyhledávání, u sociálních sítí ale prohrál s Facebookem. A od něj se nyní mladí lidé odklánějí směrem k Instagramu a textovým aplikacím. Všechny tyto firmy tak hledají platformy budoucnosti. Čelí obrovské nejistotě, tudíž dávají velké peníze na akvizice ve snaze nezmeškat další velkou věc.
A co Nasdaq , který leží na historických maximech? Co se týče poměru cen a zisků, není jeho valuace nijak odlišná od celého amerického trhu. O něm si můžeme myslet, co chceme. Závěr je ale následující: Je jistě možné, že ceny technologických akcií spadnou. Dokonce je jisté, že jednou se tak stane. Současná situace ale dot.com bublinu z konce devadesátých let moc nepřipomíná.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg