Rozsudek Soudního dvora EU jsme na Patrii již podrobně popsali. Soud rozhodl, že i webové vyhledavače jako Google jsou „správci osobních údajů“, a tedy podléhají směrnici EU o ochraně osobních údajů. Důsledkem je právo požadovat smazání odkazů na webové stránky s citlivými údaji o žadateli. Nedlouho po vydání rozsudku připravil největší webový vyhledavač Google zvláštní formulář, přes který žádosti o výmaz odkazů vyřizuje.
Úspěšná žádost o smazání odkazu se projeví tak, že po zadání například jména „Jan Procházka“ do Googlu se vám nezobrazí odkaz na hypotetický novinový článek z roku 1990, který psal o tom, že se Jan Procházka stal obětí trestného činu. Právě takovým žádostem společnost Google typicky vyhoví a daný odkaz z výsledků vyhledávání odstraní. Onen kritizovaný článek z roku 1990 však na internetu zůstává a lze jej tedy vyhledat pomocí jiných klíčových slov, než je jméno oběti.
Společnost Google uvádí, že za rok od vydání rozsudku vyřídila již žádosti statisíců lidí, kteří požadovali odstranit přes 800 tisíc odkazů. Vyhověno bylo asi ve 40% případů. Nejvíce žádostí přišlo z Francie, následuje Německo a Velká Británie. Nejčastěji se jedná o žádosti o výmaz odkazů na stránky jako Facebook nebo YouTube.
Co se týče České republiky, tak bylo podáno přes 2 tisíce žádostí, které se týkaly asi 10 tisíc webových adres. Úspěšní byli žadatelé ve 36% případů. (Společnost Google průběžně zveřejňuje aktuální data ve své on-line zprávě, ze které pochází i grafy použité v tomto článku.)
Mohlo by se zdát, že celý proces „výmazu paměti“ pokračuje bez problémů, nicméně řada nezodpovězených otázek zůstává. Debatuje se například o tom, zda bude Evropská unie schopna tato pravidla vynutit nejen na „evropských“ doménách, jako je google.cz, ale i na zahraničních, jako je americká google.com. Další otázkou je, jak přesně vykládat rozsudek Soudního dvora ve složitých případech, kdy soud vyžaduje jemné vyvažování práva jednotlivce na soukromí na jedné straně a zájem veřejnosti na přístup k informacím na straně druhé.
Odborníkům nedá spát ještě jedna otázka. Jak může soud regulovat zobrazování osobních údajů skrze webové vyhledavače, když například Google nepozná, co je osobní údaj? Vždyť „procházka“ nemusí být vždy příjmení, jak se již před více než sto lety přesvědčil i mocnář František Josef I.
České případy
Pokud vám Google (nebo jiné vyhledavače) nevyhoví a odkazy nesmaže, můžete se obrátit na český Úřad pro ochranu osobních údajů nebo na soud. Úřad nedávno uvedl, že ohledně „práva být zapomenut“ řeší měsíčně desítky dotazů a doposud pouze dva podněty považoval za skutečně vážné. V jednom podnětu se stěžovateli nelíbilo, že společnost Google ve svém elektronickém formuláři vyžaduje z důvodu identifikace žadatele i obrázek osobního průkazu. Po určitých změnách ve formuláři je nicméně možné použít jakýkoliv identifikační průkaz a některé nepodstatné údaje lze začernit, takže abyste nechali znepřístupnit své staré osobní údaje, nemusíte poskytnout zbytečně i řadu nových.
Druhý podnět se týkal případu, kdy stěžovatel požadoval smazání odkazu na článek v deníku Blesk, který napsal, že stěžovatel před lety spáchal závažný trestný čin, strávil dva měsíce na útěku před policií a následně byl odsouzen. Společnost Google žadateli nevyhověla, tak se obrátil na Úřad. Ten se dotázal Googlu na podrobnější informace, ze kterých následně vyplynulo, jaká kritéria Google v podobných případech používá. Jedná se například o závažnost daného trestného činu, věk pachatele v době spáchání, doba uplynulá od spáchání činu, atd. S touto informací se Úřad spokojil a stížnost žadatele zamítl. Ten se nicméně může stále obrátit na soud.